Martin Stropnický jedenašedesátiletý ministr zahraničí v demisi, poskytl 9. května neobvykle rozsáhlý a velice osobní rozhovor pro LIDOVKY.cz. V titulku se objevil jeho výrok, cituji: „V kazisvětově pracovat neumím, pro politiku nemám geny“. Konec citace. Tím mne zaujal natolik, že jsem si rozhovor letmo přečetl. Letmo za prvé proto, že již před tím ohlásil, že odchází z politiky a tak jsem chtěl vědět proč skutečně. Za druhé pak proto, že nesnáším sebechválu, jíž je v „interwiev“ plno. Stropnický se rozhodl odejít do diplomatických služeb, kde už po převratu působil. Takže tvrzení, že odchází z politiky, je totálním nesmyslem. Je ovšem natolik inteligentní, že si to uvědomuje a tak se snaží v rozhovoru rozehrát osobní přesvědčovací agitku o tom, že politika sněmovny a vlády je naprosto něco jiného, než diplomacie. To je sice pravdou, ale ještě pravdivější je, že poslanci a ministři jsou veřejní, ale diplomaté fakticky tajní politici. Což se podle mého názoru Stropnickému více líbí. Po převratu byl nejen v diplomacii, ale i ve vládě a nejen v jedné. Musel „přetrpět“ schůze všeho druhu a tak se velice divím, že tak pozdě přišel na to, že nemá geny pro tu „veřejnou“ politiku. Pravdou spíše je, že už chce v pohodlí dožít penze, protože je „stranickou politikou znechucený“. Pokud by to všechno, co o sobě tvrdí, byla jenom částečně pravda, tak by se totiž raději vrátil k původní profesi divadelníka, než že by odjel někam do Izraele dělat dále politiku. To nečiní, takže svět politiky mu učaroval, doslova mu propadl. Patří tedy do kategorie těch, pro něž je politia drogou. Jenže on, jako každý slaboch chce ve všem vybírat jen hrozinky. Tedy chce se podílet na moci, ale v žádném případě už nechce být vláčen médii a propírán novinářskými nýmandy. Právě proto bych mu a všem jemu podobným chtěl věnovat vzkaz mé babičky, cituji: Nemíšaj se mezi otruby, nebudó tě svině žrať“. Konec citace.