Již brzy po politickém převratu byl knižní trh v ČSFR zaplaven literaturou o druhé světové válce z pohledu Německa. Šlo především o oslavování úspěšných vojáků wehrmachtu od pilotů přes tankisty po snajpry. Později se začaly objevovat životopisy „slavných“ generálů a maršálů téže armády, bojujících na frontách druhé světové války. Následovaly popisy bitev, které Německá vojska vedla a především vyhrávala. Později se začaly v televizích objevovat pořady o Hitlerovském Německu a celé jeho době. Napřed se silným odsudkem jeho činů, myšlenek a celé ideologie. Postupem doby se z dokumentů začala vytrácet odsuzující stanovisky a naopak se vyskytovaly pervní výpovědi účastníků, kteří nejednou neskrývali obdiv k tehdejšímu konání Německa. V posledních letech se v televizích, především na Prima Zoom, prakticky každý den objeví nějaký pořad přímo o Hitlerovi. A opět, napřed byly se silným odsuzujícím akcentem, postupně bez něj a nakonec už se sem tam nechybějícím obdivem k Hitlerovi. A vymýšlí se stále nové a nové náměty o něm. Od Hitlerových žen, přes jeho umělecké sklony až po jeho megalomanské architektonické projekty. Připadá mi to jako zjevná snaha o to, aby Hitler nezmizel z obrazovek. Protože zmíněné pořady běží obvykle v době největší sledovanosti, jsem přesvědčen, že dlouhodobě sledovaný záměr je nejméně dvojí. V prvé řadě se autoři snaží, aby si diváci, především bez válečné paměti, zvykali na válečné události. Aby se válka pro ně stala doslova každodenní všedností. Za druhé jde o doslovnou reinkarnaci Hitlera. Již v šedesátých letech minulého století zjistily sociologické průzkumy tisku, že nejfrekventovanějším jménem celosvětově v nich nebyl ani Kristus, Muhammad, či třeba některý současník, ale právě Hitler. Kdo sleduje pořady o Hitlerovi kupříkladu i jen v česky vysílajících televizích, musí už vědět o Hitlerovi a jeho době tolik, kolik nevěděli ani ti, kteří tu dobu žili a dokonce se s Hitlerem osobně znali. Vnímám zmíněný proces skutečně jako reinkarnaci Hitlera. Jeho existence se stává doslova součástí vědomí všech diváků televize. Troufám si tvrdit, že touto praxí televize dosahuje skutečně úspěšnější reinkarnace, než jakou si vypracoval lámaismu pro svého dalajlámu. Mimo jiné jde i o další příklad vítězství virtuality na skutečností.