V pravidelném čtvrtečním pořadu „Týden s prezidentem“, byl tento čtvrtek Zeman na můj vkus příliš mírným, až mírňoučkým. Především na ministra Pelikána, ale v hloubi na samotného Babiše. Zeman doslova nepřiměřeně bagatelizoval vydání ruského hackera do USA. Vyjadřoval se o Nikulinovi jako o nějakém zparchantěném mladíkovi, kterému vlezla do hlavy jeho schopnost a tak ji zneužíval ke svému obohacení. Nevěřím tomu, co Zeman o něm zazpíval u Soukupa. Tak naivní přece není, aby kauzu bagatelizoval. Naopak mají pravdu všichni, kdo jsou přesvědčeni, že kauza Nikulin se nám šeredně vymstí. Dopustili jsme se hned dvojí podlosti v mezinárodní politice. Vstoupili jsme tím do špinavé vnitropolitické hry Spojených států příklonem na jednu stranu konfliktu a to na stranu nepřátel Trumpa. To za prvé. Za druhé jsme se doslova vysmáli Rusku. Jednak Nikulin je občanem Ruska, kde byl odsouzen za finanční machinace a my jsme ho Rusku nevydali, i když o něj žádalo mnohem dřív, než USA. Při tom samotné vydání do USA tak nějak připomínalo spíše únos v provedení mafiánských kmotrů, v němž sehrál ministr vnitra, jistě že ne bez porady s Babišem, velice odpornou roli. Zeman k tomu jenom mírně poznamenal, že by nyní u Pelikána dal otazník při jmenování nové vlády. Pokud Zemana znám, tak jeho „klídeček“ byl hraný a proto zlověstný. Jak pro Pelikána, tak asi i pro Babiše. Být na Babišově místě, tak bych se necítil dobře. Jenže…na poslední chvíli dostal do ruk trumf. Pelikán se zřekl funkce ministra sám. A odchod ČSSD z jednání o vládě. Pokud bude Babiš chytrý, tak ten krok označí za útok „zhrzené bývalky“ na Zemana.