Prezident Zeman se asi před dvěma týdny přiznal, že začíná být nervózní z Babišova „stloukání“ vlády. Držím se lidové moudrosti, že kdo dlouho vybírá, tak vždycky přebere. Babiš už víc jak dlouho lavíruje. Je jasné, že chce menšinovou vládu, bez účasti jakéhokoliv koaličního partnera. Ten by jej samozřejmě vydíral a získával tím ve veřejnosti oblibu na úkor ANO. Každá strana, vládnoucí z titulu své většiny, během svého mandátu obvykle ztrácí na popularitě. Je to vidět i nyní, kdy Babiš už ztrácí, ačkoliv vládne v demisi. Je už skoro jisté, že se mu nepovede získat důvěru pro jednobarevnou vládu. Nelíbí se to žádné parlamentní straně. Jeho vláda v demisi sice dělá různé kroky, kterými si chce získat přízeň jednotlivých stran. Ovšem sedět na dvou židlích je už problém, sedět alespoň na čtyřech, které by potřeboval k získání důvěry pro jednobarevnou vládu je vyloženě nemožné. Takže bude muset vládnout v koalici. Díky tomu, že tak dlouho váhal, je nyní pod tlakem a eventuální koaliční partneři po něm chtějí mnohem víc, než odpovídá jejich volebnímu výsledku. Dokonce ten primitiv Hamáček se rozhodl chtít jít do koalice s ANO, ale bez Babiše. Takže, všechno spěje k novým volbám. Pokud Babiš v nich nezíská nadpoloviční počet poslanců, tak může hned z politiky odejít. Šanci na takový výsledek má při tom mizivou. Navíc v časové tísni a tlaku ostatních začíná Babiš dělat chyby, protože si naivně myslí, že dokáže se zalíbit lidem všem, což nikdy, nikde neplatilo, neplatí a platit nebude. Už moje babička navíc vždycky říkávala: „Kdo chce, moc, má nakonec hovno“.