Nesnáším pojmenovávání společnostních jevů za pomoci předpon neo-, či post-. A přesto se k tomu nyní uchyluji. Od výsledku prezidentských voleb v USA jsem si totiž definitivně uvědomil, že Západ se svou politikou liberální demokracie se blíží ke konci, takže současný její vývoj už považuji za postdemokracii. A jelikož nevím, kam se to všechno zvrtne, nemám možnost pro onen nový jev najít adekvátní pojmenování. Poprvé jsem si tuto situaci připustil po mejdanu na Ukrajině, ale tam jsem si nebyl moc jistý, protože Ukrajina je postsovětskou zemí, takže jí nějaká liberální demokracie nepoznamenala. Leč násilná snaha o změnu výsledku voleb ano. Po zvolení Trumpa už nepochybuji. Reakce poražených na výsledek oněch voleb mi definitivně dokázala, že liberální demokracie nastupuje do nové éry. Je jí násilné zvrácení výsledků voleb. Metod je již v minulosti vyzkoušeno několik, od soudní anulace voleb, až kupříkladu po fašistické násilí. Osvědčeným trikem je vyprovokování „vzpoury ulice“ v metropoli a eventuelně v dalších velkých městech, kde v e skrytu anonymity mohou řádit tajné síly jakéhokoliv druhu. Je k tomu ovšem vždycky potřeba najít zápalnou událost. Třeba jako teď na Slovensku vraždu mladičkého, poněkud přitroublého novináře. Na takové sousto nemyslící dav lehce naletí. Ovšem to by na straně fašistických provokatérů nesměl být politický amatér typu Kisky. Ještě ani nevychladlo tělo brýlatého mladíka a už Kiska volal po odstoupení vlády a vypsání nových voleb. Politický hňup se tím odkopal. I kdyby měl pravdu, že vrahové mají spáry až na vládu, tak ta příliš rychlá reakce spíše budí podezření, že v tom všem má prsty prezident. Reprezentuje totiž síly, které již třikrát prohrály volby do parlamentu a tak silně touží po mocenských prebendách, že už se nemohou dočkat. Tak se snaží vyprovokovat Bratislavský mejdan.