Pan profesor Dieter Landgraf-Dietz ze Saska, se zúčastnil nedávných oslav vítězství Rudé armády ve stalingradské bitvě. Pro česky vydávané Parlamentní Listy pak poskytl rozhovor, publikovaný dne 13.2.2018 na webu https://www.parlamentnilisty.cz/zpravy/kauzy/Krym-je-okupovan-novodobe-hranice-maji-zustat-Taky-nechceme-zpet-Kaliningrad-Hovori-nemecky-profesor-ktery-se-ucastnil-oslav-vyroci-stalingradske-bitvy-524102 .
V něm mimo jiné uvedl, cituji: „Nelze stále měnit hranice států a vymlouvat se na jazyk a národnost. Proto beru připojení Krymu k Ruské federaci jako okupaci.“ Konec citace. Zaujal mne tento názor velice zásadně. Zajímá mne totiž již velice dlouho, od kterého dějinného okamžiku vlastně „nelze stále měnit hranice států“? Je to někde stanoveno? Existuje nějaký dokument mezinárodního práva, který deklaroval – a odteď už nikdy?!
Ptám se proto. Nesmí se měnit hranice států od začátku tohoto tisíciletí, či třeba už od poloviny roku 1999, kdy se povedlo dokončit rozmlácení Jugoslávie, nebo dokonce od r. 1992, kdy se konečně povedlo rozložit SSSR?
Nečekal jsem, že pan profesor mi ono datum, ne sice přesně, ale přece jen sdělí. To když v uvedeném rozhovoru se nechává slyšet, cituji: „Taky nemůžeme přijít…a říct…Rusům, že Kalinigrad je Königsberg, a chtěli bychom jej zpět“. Konec citace.
Pan profesor onou větičkou respektuje, že díky výsledku poslední velké války byla pro Němce ztráta Königsbergu v roce 1946 ještě legální, z pohledu mezinárodního práva. Co kdybychom jej vzali za slovo a všechny změny státních hranic od té doby bychom začali zpochybňovat jako nelegální. Nejenže by byl tedy v pojetí mezinárodního práva nelegální rozpad Jugoslávie, Sovětské svazu, ale i vznik Izraele, rozpad Britského impéria a další a další změny hranic a vznikání nových států skoro v celé Africe.
Takové hodnocení je samozřejmě nesmyslem. Takže od kdy se tedy nesmí měnit hranice států? Teprve od konce studené války! Pak ale vznik nadstátu EU je také poněkud na hraně s onou deklarovanou zásadou o zákazu změn hranic států, zvláště když nyní některé z nich začínají „schengen“ v praxi sabotovat. Všechno se mi to jeví jako poněkud podivná nelogika mezinárodního práva. Ovšem zdá se, že jedině uznávaná současným globálními světovládci. Není to ale nic jiného, než od pradávna platná logika vítězů, čili současných vítězů studené vílky. Vyhráli jsme a další změny si zakazujeme. Směšné a jako vždycky, nerealizovatelné.
Dějiny totiž nelze zastavit. Hranice států od dynastických přes národní po ty imperiální se měnily, mění a měnit budou, ne že ne. A budou stále víc a více o tom rozhodovat lidé, kteří na jejich území žijí a nikoliv monarchové, či politici, kteří prý jediní tomu rozumí a jiné světovládné elity. Ti, kdo zatím měnili hranice států za oněch nejméně tři tisíce let, nezvratně dokázali, že to bez válek neumí. Při tom oni, až na výjimky, nikdy osobně válčit nešli. Museli válčit lidé, na jejichž hřbetech se všechny typy panské vrstvy vozily. Nechejme proto v budoucnu opravdu lidu, aby si rozhodoval, kde chce žít. On to totiž ví určitě nejlépe. Žádný sebevzdělanější odborník mu to dosud neřekl, a bez válek neříká a říkat nebude. Mírový styl změny státních hranic si mezi sebou lidé už dohodnou. Vždyť oni na hranicích států žijí již od jejich vznikání a vesměs bez problémů.