Vždycky jsem přepokládal, že pro většinu slušných lidí je nejvyšší hodnotou „MÍR“. Bylo to s velkou pravděpodobností zapříčiněno asi mým dlouhodobým životem v klímatu Studené války. Ta svými pravidly rovnováhy totiž prakticky zajišťovala, že lidstvo nebude zavlečeno do vyhlazovací války. Před skoro třiceti lety se protrhla opona a mezi politiky se frekventují poněkud jiné přednosti, jako demokracie, svoboda, volný trh, lidská práva a jiné podružné „taky hodnoty“, které bez míru na planetě jsou naprosto zanedbatelné, až zbytečné. Být dneska mladým, tak udělám všechno proto, abych znemožňoval všeliké ty příživníky typu „evropských hodnot“ a jim podobné splašky lidskosti, šířící ve veřejném prostoru jenom nenávist, podezírání, lež a vlastně všechny smrtelné hříchy kodifikované katolickou církví. Nějak se ve veřejném prostoru podezřele přestalo úplně mluvit o míru a naopak o válce už se žvaní jako o chlebě, jak by řekla moje babička. Vypadá to v mých očích, jakoby dnešní vládci vědomě připravovali prostý lid na jeho smrt. Ten lid, který podle nich nemá dokonce prý ani právo rozhodovat o důležitých problémech dneška, protože k tomu ještě nedorostl. Když to domyslím až do konce, tak se musím divit, že v Rusku už dávno nepostavili Gorbačova před soud a hlavně neodsoudili k trestu smrti, který by byl pro výstrahu veřejně proveden a přenášen televizí po celém glóbu. On je totiž prapůvodcem toho, že se dneska mír ztratil ze slovníku lidí, zodpovědných za dění na této planetě.