Včera sněmovna ani nadvakrát nezvolila za svého pátého místopředsedu pochabého vůdce ODS fialenku Fialu. Očekával jsem to, protože poslanci stran existující mimo samozvaný blok demokratů, musí být, každý jeden z nich, v hloubi duše uraženi, že jim Kalouskův patvar nepřímo nadává do nedemokratů. To za prvé. Za druhé si myslím, že čtyři místopředsedové je až příliš, když pro řízení jakékoliv schůze stačí maximálně tři lidé, tedy předseda a dva jeho zástupci. Takže manažerští racionalisté neviděli důvod zvyšovat plat nějakému nýmandovi. Za třetí je to jasný vzkaz bloku, který příliš rychle,ba až netrpělivě vystrčil své rohy, že stojí ne v pouhé opozici, ale doslova v nepřátelské pozici vůči zbytku sněmovny. Sice Piráti, slovy jejich předsedy se tváří, že soucítí s ODS, ale ve skrytu svého klubu se určitě se zadostiučiněním  pošklebují, jak jedna ze zombiálních stran, vůči nimž údajně šli do boje, se mění v nicku. Jestliže totiž své předvolební heslo „Pusťte nás na ně!“ mysleli doopravdy, tak zatím se sněmovna musí ustavovat k jejich radosti. Nezvolením Fialy dostal především Kalousek doslova první ránu, v níž se v ringu jde k zemi. Ale nejen on. „ Po tlamě přes celou hubu“ dostala ODS a především její předseda. Být v jeho kůži, tak moc nevyskakuji, rychle se svým klubem vystupuji z chóru umrlců a začnu budovat sebevědomý opoziční klub. Nebo odejdu do výslužby, což by při jeho reálných schopnostech bylo nejpoctivější.