V Německu od 1. října letošního roku platí „cenzurní“ zákon pro sociální sítě. Mimo jiné se v něm říká, cituji: „Společnosti, vlastnící sociální média, jsou povinné mazat nebo blokovat jakékoliv online „trestné činy“. jako jsou hanobení, pomluvy, urážky nebo podněcování nenávisti, a to do 24 hodin od přijetí stížnosti – bez ohledu na to, zda je stížnost oprávněná nebo ne. Na vyřízení složitějších případů mají sociální sítě 7 dní. Pokud tyto termíny nedodrží, může jim za porušení zákona německá vláda uložit pokutu do výše 50 milionů EUR.“ Konec citace. Postihovat se mají především projevy nenávisti proti islámu a migrantům. Trestný čin šíření nenávisti platí v Německu již delší čas, ale zatím byly trestány pouze skutky, které někdo udal soudu. Jako například případ žurnalisty Michaela Stürzenbergera, který byl odsouzen k šesti měsícům vězení s podmínkou za to, že na svém Facebooku vyvěsil historickou fotografii, na které si Velký jeruzalémský muftí Haj Amin al-Husseini potřásá rukou s vysokým nacistickým úředníkem v Berlíně v roce 1941. Žalobce obvinil Stürzenbergera, že zveřejněním fotografie se dopustil „podněcování nenávisti k Islámu“ a „hanobení Islámu“. Na tomto místě jenom poznamenávám, že někteří politologové Ruska již léta tvrdí, že z Evropy bude v dohledné době vytvořen chalífát. Ale zpět k tématu. V mých očích je zavádění totální cenzury pod vlajkou „vítězství lásky nad nenávistí“, pouhým tréninkem, jakousi zkouškou, kolik si toho svobodomyslná veřejnost ještě nechá líbit. Islám totiž vůbec není tím, kdo současné mocné opravdu zajímá. Nejmocnější globální mafii jedné promile superbohatých je totiž jasné, že po pádu SSSR nastoupený trend nekonečné diferenciace mezi nimi a ostatními, nemůže mít věčné trvání. Ví, stejně dobře jako já, že se proti nim v dohledné době zvedne obrovská tsunami odporu, o níž říct že je projevem nenávisti, bude slabé slovo. Aby tu dobu co nejvíce oddálili, zahajují totalitní informační cenzuru, především na sítích, které jsou základním prvkem sebeorganizace veřejnosti. Současné zavadění cenzury sítí, ať již v Německu, Velké Británii, Španělsku, ale i ten obskurní Chovancův úřad „JanDOhledu“, není pro nadvládu zdánlivě anonymních vlastníků globálních korporací ničím jiným, než základnou nevyhnutelně se blížícího třídního boje. Ten není tentokrát zahajován utiskovanými, vykořisťovanými, znectěnými, vyloučenými a jinak sociálně postiženými, ale právě jejich protipólem. Mafie globální nadvlády nesouměřitelně bohatých, jak o nich mluví někteří sociologové, podle mne superbohatých, zaváděním cenzury projevů „šíření nenávisti“ ve skutečnosti ukazují jak obrovský strach už supervládci mají. Jsou zmíněným strachem již natolik zhlouplí, že odhazují i nejvyšší „hodnotu“, fundamentální kámen svého současného postavení, svátost svobody, zde konkrétně svobody slova. Právě pro ně totiž byla zabsolutizovaná svoboda nedotknutelným božstvem, leč v praxi pouze ničím neomezovanou šancí na hromadění majetku, vlivu a v konečném stavu až absolutní moci. Je nasnadě, že proti ní se jednou zvedne dosud v dějinách nevídaný odpor, vedle něhož všechny dosavadní vzpoury, rebelie i revoluce byly procházkou libosadem.