Ekonomka Ilona Švihlíková vůdčí postava ekonomie tvrdě odsuzující neoliberální magoti, vydala nedávno knihu „Jak jsme se stali kolonií“. Stačilo mi přečíst si její anotaci a několik recenzí, abych konstatoval, že zmíněná autorka je příliš milostivá k popřevratově mocným. Česká republika není kolonií, je to okupovaná země a zdaleka ne jenom hospodářsky. Prvním důkazem je vlastnictví sítí. Všechny, kromě železnic a silnic jsou už v rukou cizinců. Stejně tak banky a další peněžní instituce. Ale nejlépe je naše okupace přece jenom vidět v potravinářství. Naše zem přešla z diverzifikovaného a především soběstačného zemědělství na plantáže řepky a biomasy. Vyzabíjeli jsme kupříkladu krávy a zbyli tady jenom voli, jak píše vtipně Přemysl Votava. Veškerý průmysl je dodavatelem cizích fabrik a pokud náhodou vyrábíme konečné výrobky, pak určitě v majetnictví zahraničních firem. Dřevo sice neprodáváme „na stojato“, ale pouze jako surovinu, takže z toho, že jsou lesy ještě našim vlastnictvím, fakticky máme minimum. Armádě nevelíme, vrchní velitelé sedí v USA. Vlastní zahraniční politiku žádnou nemáme, diktuje nám ji EU, ba dokonce ani nevíme přesně kdo a hlavně v čím zájmu. Ani v politice vnitřní nemáme svrchovanou pravomoc nad svými záležitostmi. Na Hradě sice nesedí guvernér, ale je to ještě horší. Politická elita z vlastního lokajského naturelu slouží cizím zájmům a ne zájmům svých občanů. Popřevratový režim je tedy nejen dokonanou vlastizradou, ale též zničením hospodářské samostatnosti a podlomením budoucí existence národa. A nikdo se necítí vinen. Naopak, všichni kdo zem fakticky zdecimovali, se naparují, jakoby vytvořili div ne ráj na zemi. Jsem toho názor, že všichni, kdo měli po převratu v této zemi nějakou politickou funkci do roku 2010, by měli být bez soudů popraveni. To prosím není šíření nenávisti. To je výzva k nové revoltě. Přesněji k novému odboji za osvobození se z okupace.