OŽÍVÁ PILSUDSKÉHO SEN O MEZIMOŘÍ

Polsko, čili podle Churchilla „vřed Evropy“ bylo v druhé polovině minulého tisíciletí státem velice nestabilním. Po vládě Jagellonců, trvající bezmála dvě století až do r. 1572, sice na území dnešního Polska vládli mnozí jiní, leč slabí a většinou cizí panovníci, ale hlavní moc byla vždy v rukou místních válečnických a sveřepě konzervativních šlechticů, takže 17. a 18. století bývá označováno v Polsku za dobu „zlaté svobody šlechty“. Jejich vzájemná rivalita nedovolila vyrůst žádnému domácímu rodu do pozice vládců celé země a tak si šlechta volila za krále většinou velmi slabé vládce menších státečků v Evropě, ať už knížata či krále. Poměrně rovinaté a tedy snadno dobyvatelné území Polska, bylo však doslova rejdištěm zájmů jeho velkých sousedů, což docela zákonitě vedlo k událostem, které se dodneška nazývají „Trojí dělení Polska“. K prvnímu došlo v r. 1772, kdy se Prusko, Rakousko a Rusko smluvně dohodly o nadvládě nad jednotlivými částmi Polska. K druhému pak v r. 1793 kdy si Rusko a Prusko upřesnily mapou své nadvlády. V r. 1795 si Rusko, Prusko a Rakousko rozdělily Polsko definitivně, takže jako stát přestalo existovat. Likvidaci Polska ve třech fázích způsobilo několik povstání některých šlechticů, ale ani tehdy se nedovedla polská šlechta spojit, takže byla zákonitě vždy poražena. Z těchto pohnutých dějů zůstaly Polské šlechtě, ale postupně i dalším příslušníkům nově vznikajících elit, dvě vlastnosti. Nezkrotná vůle po svobodě a bezbřehá nenávist k sousedům, především k Německu a hlavně Rusku. První velká válka v Evropě přinesla Polsku opětovný vznik vlastního státu. Do jeho čela se propracoval Józef Pilsudski, voják a socialista. Asi právě díky svým socialistickým ideálům si ve své mysli válečníka vykonstruoval opravdu velkou Polskou říši. Hovořil o ní jako o „Mezimoří“. Chtěl nově nabyté území rozšířit od Baltu až po Černé moře a vytvořit na tomto území tak silný stát, na který by se netrouflo ani Německo, ani Rusko. Svůj sen začal ihned po první světové válce uplatňovat napadením Ruska, kde cítil šanci ve slabosti nového státu bolševiků. Výsledkem bylo, že jen zázrakem Rusové nedobili Varšavu. Opravdu zázrakem, protože dodnes vojenští odborníci nechápou, jak mohlo být obrovské vojsko Tuchačevského pod Varšavou doslova rozmetáno. Podle mne to ale dobře věděl Stalin, takže si později našel záminku k fyzické likvidaci údajně velmi schopného generála. Proč na to všechno vzpomínám? Jednoduše proto, že v současnosti ožívá, především v hlavách Poláků, ovšem pod obrovským vlivem USA, včetně nedávno zemřelého Brzezinského, Pilsudského sen. A jak se zdá není daleko od jeho realizace. Nasvědčuje tomu současná, až šíleně Rusko provokující aktivita NATO v Pobaltí a samozřejmě všechny ty události na Ukrajině od rozbití SSSR.

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *