Jednou z obecných pravd je, že člověk, který je opravdu silný, bývá sebejistý a proto se nemusí uchylovat k násilí, nadtož k jeho pouhé prezentaci. Starý blondýn s velkou hubou, který se zabydluje v Bílím domě, zatím ve své domovině prohrává nejen u politických kolegů, odborníků na politiku, ale ztrácí kredit i u svých volič. V Kongresu zatím neprosadil nic ze svých předvolebních slibů a tak z čirého zoufalství se rozhodl „předvádět svaly“ alespoň na mezinárodní aréně. Začal házením tomahavků „vlastní výroby“ na okraj Sýrie, prý proto, že Asadova armáda „zase“ použila proti svému lidu sarin. Pokračoval užitím „matky bomb“ údajně ke zničení podzemních prostor bojovníků IS v Afghánských horách, aby prý mohl útok USArmy zdárně pokračovat v boji s těmito teroristy. K břehům KLDR vyslal svazek bojových plavidel v čele s jednou ze svých deseti letadlových lodí. V tomto případě se staví do pozice vojevůdce, který chce prosadit likvidaci jaderného potenciálu Severní Koreje. Toto všechno stihl prakticky za týden člověk, který těsně před tím prohlásil, že nehodlá být prezidentem světa. Člobrda, který v předvolební kampani tlachal až vykřikoval, že Amerika musí přestat zasahovat do vnitřních záležitostí jiných zemí, že se on postará o zmírňování napětí ve světě, či že…atd, atd. Prostě a jednodušekonstatováno „velká huba“. A to nemluvím třeba o tom, že v roce 2008 vyzýval Obamu, aby nezaútočil na Sýrii. Klamání tělem? Nikoliv. Reálná neschopnost k dialogu se soupeři, pravý to důkaz vlastní slabosti, či spíše nejistoty a absence sebejistoty. Práskat do stolu umí každý hňup, a musí každý lhář. Jenom ten, kdo lže, podvádí a prosazuje špatné věci, nemůže se nikomu postavit tváří v tvář. Zatím se příliš rozcházejí propagandistická tvrzení o výsledcích zmíněných tří prezentací výkonů USArmy. Vzhledem k tomu, že první dva nijak zásadně nezměnily poměry na bojištích a ten třetí nemá naději ani na maličký efekt, protože je příliš riskantní, tak se dá soudit, že Trump si jen zvýšil pověst šaška i ve vlastní zemi.