Liberálové všech odstínů považují demokracii za svůj vlajkový politický systém. Za dobu své existence byl realizován a je provozován v širokém spektru podob. Dá se přesto ale zjednodušit na tři základní principy. O politickou moc v demokratickém státě soutěží politické strany podle pravidel, stanovených ústavou státu. Za druhé, politická moc v demokracii spočívá na třech institucích, které se navzájem omezují, kontrolují a vyvažují, aby moc nemohla být zneužívána. Osobnosti do funkcí v jednotlivých institucích jsou voleny. Začněme u třetího principu – voleb. Již dlouho o nich platí rádoby vtip, že by je mocní nikdy lidu nepovolili, kdyby volby dokázaly něco změnit. Pravda je ale taková, že volby byly občanům povoleny teprve tehdy, když panská vrstva našla metody, zajišťující ji nerušené naplňování jejích zájmů. Učebnicově se to projevilo po pádu bipolárního světa, kdy si korporace, čti nejmocnější z mocných, prosadily právo na financování voleb v USA, čili jejich otevřené ovládnutí. Druhý princip, vyvažování moci zákonodárné, exekutivní a soudní je iluzí od samého počátku existence demokracie jako systému vládnutí už proto, že ve většině zemí se všechny tři instituce odvíjí pouze z jedněch voleb. A soutěž politických stran, to je jen divadlo pro prostý lid. Všechny strany hájí zájmy reálně mocných a vlivných a strany antisystémové jsou v něm trpěny, dokud systém neohrožují. Jakmile se stanou reálnou hrozbou, tak se zákonem kriminalizují.