Včerejší text jsem končil zmínkou o nejbohatší korporaci světa, jejíž bohatství činí skoro pět tisíc miliard, psáno zřetelněji, 5,,,000,,000,000.000 US dolarů. Tato finanční skupina není nikterak osamělá. Je následována sice menšími, ale přesto obrovskými společnostmi v tomto pořadí. Vanguard (2385 miliard dolarů), Fidelity (1181), State Street (1131), Capital Group (1095), JP Morgan Chase (753), Norges Invest (Norské fondy-státní 517). Poslední jmenovaný naznačuje, že se jen velice těžce dají vypátrat vlastnické vztahy. Zmíněné norské fondy Ve vlastnictví státu jsou totiž údajně spořící, na něž si Norská vláda ukládá finanční prostředky získávané s těžby ropy na dobu, kdy těžba skončí. Součet finančních prostředků prvních pěti jmenovaných (nad tisíc miliard), tvoří doslova monstrózních skoro 10 tisíc miliard USD, což je víc jak dvojnásobek rozpočtu samotných USA na rok 2017. Z toho lze vyvodit, že na světě je jen málo zemí, které jsou bohatší, než nejbohatší soukromé finanční společnosti. Vědátoři společenských oborů již delší dobu varují před nebývalou koncentrací kapitálu. Tady pro ilustraci jen jedno číslo. Nejbohatší společnost před dvaceti lety spravovala pouze majetek za 70 miliard USD. To znamená, že její majetek vzrostl sedmdesátkrát za pouhých dvacet let. A to pouze u jediné společnosti. Když jsem se už před léty zamýšlel nad řešením celého finančního problému světa, napadlo mne, že zmíněné enormní zvyšování koncentrace kapitálu do několika mála společností, může pro budoucnost skýtat skvělou šanci. Až bude celý systém před zhroucením, tak se jim prostě onen „teramajetek“ zabaví, čili znárodní, vlastně zglobální a basta. A komunismus bude na světě. Nikomu nerostou stromy do nebe, říká jedna lidová moudrost. Těch pár společností se nemůže v budoucnu ubránit vůli zbytku světa, to by si jejich vlastníci měli dobře uvědomit.