Souhlasím s klasikem, který již skoro před sto lety prohlásil, že pro charakterizování některých událostí nelze použít jiné, než vulgární slovo. Titulek tohoto textu je rčením, kterým můj spolulezec, už víc jak dvacet let mrtvý, posoudil tehdy se rodící novou dobu. On byl vždycky skoro jasnozřivý a pro přesnost jen přiznávám, že nebyl mým spolulezcem, ale spíše já jeho spolulezcem, i když jsme začínali s lezením společně. Dodneška jsem se nesetkal s výstižnější charakteristikou období poslední dekády dvacátého století. Dneska se pod uvedeným titulkem ale hodlám zmínit o tom, že jsou už dílčí části lidských dějin, kde se svět teprve neobrací, ale už se obrátil. Mám na mysli terorismus. A je mi jedno, z které dílny pochází. V dobách „předprdelních“ byly objekty teroru vždycky reprezentanti moci od Ferdinanda, po Uljanova. Ještě dneska v různých dokumentech deklarujících lidská práva z těch dob zůstalo, že násilí na tyranovi je přípustné. Ovšem dneska jsme už svědky pouze terorismu, čili zabíjení, náhodných, vždycky ale nevinných a především absolutně řadových obyvatel. Považuji tento zvrat v politickém násilí za nejzrůdnější jev současnosti. Když jsem o něm zapřemýšlel, uvažoval jsem, kam zařadit kupříkladu atentát na Heydricha. A dospěl jsem k děsivému záběru. Právě tento atentát předznamenal zvrhlost dnešního terorismu. Zatímco atentát na Lenina, či následníka trůnu, byl uskutečněn v míru, Pražské zabití Říšského protektora bylo válečným aktem. V mých očích nerozumným, protože jeho iniciátoři už dobře znali, že nacisté vždy reagují na akty jakéhokoliv odporu mnohonásobnou odvetou na nevinných lidech. Dovoluji si proto tvrdit, že strůjci atentátu na Heydricha jsou otcové současného terorismu, čili zabíjení náhodných nevinných.