Všichni bez protestů přijímají tezi o tom, že se historie neopakuje. Již od pádu SSSR si ale stále více uvědomuji, že je to největší lež, kterou myslitelé vrhli do veřejného prostoru, aniž se někdo snažil ji blíže analyzovat. Samozřejmě, že se dějiny neopakují v detailech, ale naopak, v celkovém vyznění se vždycky časově vzdálené události sobě podobají tak, že jsou od opakování nerozeznatelné. Ony se totiž opakovat musí. Už jenom proto, že lidé se nemění. Technická vyspělost člověčenstva je sice nesouměřitelná dnes s obdobím kupříkladu na počátku našeho letopočtu, ale psychické dispozice lidí jsou absolutně stejné dnes a tehdy. Jen si každý vzpomeňme na své mládí. Copak jsme dbali rad našich rodičů a starších známých? V žádném případě, to si radši každý mladý člověk „nabije hubu“ vlastní zkušeností. Jenže stejně to platí o celých generacích. Takže lidstvo se ze svých dějin nic nenaučilo. Především pak ta jeho část, která je mocichtivá, majetkuchtivá a chamtivá obecně. Právě ta je totiž nejaktivnější, ale též nejagresivnější složkou každé komunity. Ta zatím vždycky spolehlivě celé své společenstvé dovede do krizí, konfliktů až nakonec ke kolapsu, vesměs válečnému. Proto ani v současnosti neočekávejme nic jiného. Lidstvo je prostě nepoučitelné.