V dogmatice marksistů, čili vládnoucí vrstvy v reálném socialismu, platila teze, že právo je koncentrovaným vyjádřením zájmů vládnoucí třídy. Pro ty, kdo neznají mé názory proto opakuji, že rozlišují mezi marxismem a marksismem. První je pro mne naukou samotného Marxe a druhé je teoretické zdůvodňování dění v SSSR a později i v jeho satelitech. Odborníci ono teoretizování často nazývají marx-leninismem, leč ani to není oprávněné. Lenin totiž byl největším revizionistou Marxe v politické praxi, takže jejich teorie není správné navzájem  spojovat. Formulace zmíněná teze je připisována Andreji Januaroviči Vyšinskému, ačkoliv je skutečně obsažena i v pracích Marxe. Leč mnohem méně kategoricky. Po antikomunistickém převratu v ČSSR Richard Falbr, celostátní odborový předák, z kariéristických důvodů sloužící slepě nové moci, se již v prvních měsících veřejně vysmál této tezi. Udělal to vědomě jako službu nové moci, protože právě její „popřevratová právní diktatura“ až příliš odpovídala Vyšinského teorii o třídním právu. Dneska již málokterý přemýšlející právník pochybuje o tom, že zákony jsou služkou moci. Vrcholem takového doznání je v mých očích nedávný výrok jednoho poslance. Ten v souvislosti s kritikou zákona o telekomunikacích jasně řekl, že kritizovanou část zákona doslovně napsali lobbisté patřičných firem. Často se snášela mediální kritika na poslance, kteří k předlohám zákona na poslední možnou chvíli přidávali doplňky. Novináři ty texty nazývali „přílepky“ a v té souvislosti psali o poslaneckém folkloru. Jenže?!! Jak je zřejmé, nejde o tvorbu poslanců, mnohdy neschopných sestavit jakýkoliv text, nadtož právnický. Jde o diktát firem, korporací, čili podnikatelských mafií. Právo tedy možná není koncentrátem zájmů třídy mocných, ale mnohé části zákonů jsou nesporně diktátem mocnějších, vlivnějších a bohatších. Ty přílepky určitě žádný poslanec neprosazuje zadarmo. Ne-li on, tak určitě jeho strana z toho profituje.