Nejsem sám, komu se zdá být armádní pokus o státní převrat v Turecku, poněkud podivný. Je-li na světě nějaká armáda s bohatými zkušenostmi v realizaci politických pučů, tak je to právě turecká. Víc zkušeností má snad jen armáda v Řecku a některé další ve státech v Jižní Americe, třeba Argentinská. Při tom puč z pátku na sobotu byl velmi diletantsky provedený. Sice začal v době, kdy byl prezident na dovolené, ale vůbec nebylo zajištěno, aby se nemohl vrátit, aby byl ihned internován, pokud by se o to pokusil a nejpodivnější je, že měl možnost vyzývat obyvatele k obraně „demokracie“. On, který je minimálně nacionalisticky autoritářským vůdcem, ne-li přímo diktátorem. Stejně podivné je, že nebyl eliminován ani premiér, který mohl nejen hovořit k obyvatelům, ale i se zahraničím a organizovat odpor pod velením zástupce generálního štábu, když jeho náčelník byl držen jako rukojmí. Doslova jako směšné mi připadá blokování mostů přes úžinu mezi Evropou a Asií. Naprosto stačilo si je hlídat, aby nebyly poškozeny. Naprosto nepochopitelné pro mne bylo, že byl bombardován parlament, když povstalci ve svém vyhlášení zdůrazňovali, že jim jde o obnovu demokracie v zemi, což ona opravdu potřebuje. Nejpodivnější v mých očích je také angažovanost „lidu“ na ulicích, což je v těchto zemích víc jako neobvyklé. Občané beze zbraní, vlastně holýma rukama napadali dokonce tanky,nejen ozbrojence a pokud jsem mohl vidět, „pučisté“ se jim dokonce vzdávali a místo aby se bránili, ba dokonce jim spíše pomáhali vniknout do tanku. Abych to uzavřel. Podle mne nešlo o armádní puč, ale o provokaci tajné policie a ten odvážný lid v ulicích, to byla především armáda, která má přes čtyři sta tisíc členů aktivního personálu. Samozřejmě, že v ulicích nemuseli být jen příslušníci armády převlečení za lid, čili v civilu. Přece na výzvu prezidenta se k nim mohlo přidávat opravdu mnoho dalších rváčů. Vyprovokovat pouliční nepokoje dokáže přece vždycky vyprovokovat hrstka, k níž se ráda přidá další horda frustrovaných. Uvidíme, co budou tvrdit hlavně ti, co odletěli do Řecka a především, jak se bude odvíjet další politika Erdogana. Osobně jsem čekal na to, kdo první najde v puči ruskou, či dokonce přímo Putinovu stopu. Ještě štěstí, že tři týdny před tím se Rusko s Tureckem alespoň na oko usmířili, takže každému musí být jasné, že Rusko by si za této situace v Turecku tak primitivně nerozlévalo ocet.