Celá léta se snažím rozlišovat mezi texty, které navazují na autentické a promyšlené názory samotného Marxe, oproti textům tisíců bývalých vědátorů, komentátorů, rádoby filosofů, propagandistů, věrouků, kompilátorů a jiných služebníků sovětské moci. Ti všichni totiž pravý marxismus rozmělnili právě na marksismus, které s původním neměl nic společného. Když si ale vzpomenu na ony miliony slov v periodicích jako byla Nová mysl, Život strany, Otázky míru a socialismu, abych jmenoval jen ty nejnákladovější, tak již dvě desetiletí přemýšlím, kde jsou ti, co naplňovali jejich stránky. Co dneska dělají? Zase píší a slouží, nebo jsou někde v podzemí a konečně přemýšlí a studují a připravují se. Byla to kdysi obrovská armáda dobře placených a dokonce privilegovaně situovaných osob, které udržovaly atmosféru doby v intencích usnesení vládců. Tehdy byly obě skupiny jasně oddělitelné a veřejnosti všeobecně známé. Dnes už je to jinak. Skuteční vládci jsou neviditelní, ti viditelní naopak nerozhodují svrchovaně a jejich intelektuální obsluha vůbec netuší, komu vlastně slouží. Dneska už v samotných USA prý sdělovacím prostředkům věří méně než deset procent obyvatel. V Evropě to nebude s nejvyšší pravděpodobností lepší. Je tedy čas, aby opravdoví marxisté vylezli z bunkrů. Poznáme je zaručeně podle tuho, že nebudou psát a hlásat, nadtož demonstrativně prosazovat služebnické názory.