Jediní, kdo si opravdu přejí klid zbraní, jsou určitě prostí obyvatelé Sýrie, prožívající už pátým rokem děsivá utrpení všeho druhu. Bohužel právě oni nemají na ukončení bojů prakticky žádný vliv. Zájem o klid zbraní má s vysokou pravděpodobností i Rusko, které už značně vyčerpalo svůj arzenál a při zahájení akce předpokládalo, že nejpozději do půl roku musí válčení v Sýrii skončit, aby se mohlo hovořit o jeho úspěchu. O něco méně má zájem na příměří, zrovna v tomto stavu bojů, vládní vojsko, které ještě definitivně nevyhnalo bojovníky ISIL ze svého území, ba dokonce jeho oddíly mají ještě pořád tolik sil, že obsazují některá další území. Vůbec na příměří nemají zájem všichni, kdo chtěli sesadit Asáda. To znamená USA, jejich poskoci z EU, Turecko, Saudi a všechny druhy syrské opozice. O příměří moc nestojí ani Kurdové, kteří si od bojů slibují vytvoření svého státu v Sýrii a Iráku. Turci navíc nechtějí příměří proto, aby mohli dál pokračovat ve vraždění Kurdů nejen v Sýrii, ale především v Iráku. Saudi nemají zájem o příměří rovněž proto, že považují za potřebné omezit vliv Íránu v regionu. Jak je z tohoto stručného přehledu zřejmé, je daleko víc důvodů k pokračování bojů, než k prosazení klidu zbraní. Vůbec proto nepochybuji o tom, že příměří bude narušováno, až otevřeně bojkotováno. Všichni se ovšem budou snažit o to, aby před světovou veřejností z nedodržení klidu zbraní bylo obviněno Rusko a tím se posília image Putina coby nového Hitlera.