Již dávno nedůvěřuji žádnému příměří, pokud nemá charakter kapitulace. Stejně jako na Ukrajině, tak i v Sýrii je příměří navrhováno v situaci, když „protiruské“ síly jsou na tom špatně. Z čehož mně vychází, že ani v nejmenším nejde o úmysl skončit s boji, ale pouze získat čas na přeskupení sil a získání výzbroje od všelijakých utajených podporovatelů. V konkrétním případě Sýrie připomínám jen některá fakta za poslední dny, která prohlubují mou nedůvěru v opravdovou chuť skončit válčení. Napřed některé skutečnosti ze strany odpůrců Asáda. Po zveřejnění dohody mezi Ruskem a USA o příměří v Sýrii se samozřejmě nechávají slyšet všichni, kterých se to týká. Jeden z velitelů velké islámské organizace Ahrar aš-Šám, patřící do Svobodné syrské armády (SSA)prohlásil, že jejich vojenské oddíly nebudou respektovat příměří, pokud se nebude týkat rovněž skupiny Džabhat an-Nusrá. Takže jsem předpokládal naprosto správně, že různý postoj k této teroristické skupině nejenže zlikviduje příměří, ale z porušení bude před světem obviněno Rusko. Mluvčí opozičních vyjednávačů v Ženevě se naopak nechal slyšet, že se nyní k němu vyjadřovat nebudou, protože na to mají do pátku času dost. Různí oficiálové z USA svou prostořekostí jenom potvrzují můj skepticismus. V prvé řadě mne zaráží sám Kerry, který před zahraničním výborem senátu hovořil o příměří způsobem, jakoby šlo o návrh USA, pro který se podařilo získat souhlas Ruska. Mluvčí Ministerstva obrany USA, Peter Cook to potuploval vyhlášení, že příměří v Sýrii bude testem pro ruské úřady. Představitelé Pentagonu a CIA požádali Obamu, aby přijal plán B pro případ, že se nepovede příměří udržet. V něm by měla být intenzivní podpora bojovníků proti vládě Asáda. Sám Obama se svěřil, že příměří bude velmi vratké. Sečteno a podtrženo. Celé příměří je pouhým podrazem na Rusko. Asád sice údajně už vyhlásil v Sýrii volby na duben, ale to je v mých očích spíše politická licitace, než reálně zajistitelný akt.