Nejvyšší američtí mocnáři, údajně prý jde o 400 nejbohatších oligarchů, ve schizofrenní iluzi o své všemocnosti a světovládě, mají vůči Evropě jedinou zásadní strategickou koncepcí. Spočívá v zabraňování spojení německé technologické vyspělosti s ruskými surovinovými a lidskými zdroji. Což mělo být prakticky vždycky realizováno jakýmsi nárazníkovým pásem ze států od Baltu po Černé moře, které by byly alespoň přátelské k USA, pokud by vyloženě otrocky neplnily přání amerických mocipánů. Pokud USA ze zákulisí neorganizovala obě světové války, pak je, v zájmu svých zisků, určitě velmi účinně přiživovala. Díky tomu se stala USA nejbohatším, nejsilnějším a tedy nejvlivnějším státem dvacátého století. Každé absolutní vítězství má ale, na štěstí, už v sobě zakódovanou vlastní porážku. Současní vládci USA nejenže se nesnaží zabránit zhroucení své nadvlády nad světem, ale ve své pýše zánik svého planetárního významu urychlují. Ještě na počátku jedenadvacátého století mimo jiné pokračují ve své doktrinální politice vůči Evropě, čímž se stalo, že se nebývale sblížily rozhodující státy Asie, tedy Čína, Rusko, Indie a Írán. Tyto země nikdy neměly k sobě tak blízko, jako v polovině druhé dekády XXI. století. USA proto stojí před podstatně těžší výzvou, než jakou představuje Evropa.