Několikrát jsem již napsal, dokonce i v tomto blogu, že naše generace žila s vysokou pravděpodobností v nejpříjemnější etapě lidské historie. Tak dobré, že jsme bohužel nepostřehli, že mezi tím v ní světovládci vykopali všemu lidstvu hrob. Zatím jenom jámu, ale docela dobře umístěnou. Autor textu, který jsem si dovolil včera vyvěsit na své stránky, vidí tři základní scénáře budoucnosti a tvrdí, že doba, kdy se už rozhodne, ke které se lidstvo vydá, není příliš daleko. Spíše, že je velice blízko. Autor není takový primitiv, aby předpokládal, že lidstvo půjde jenom po jedné z nich. S vysokou pravděpodobností předpokládá, že půjde o jejich kombinaci, ve které dojde i na jevy, které nepředpokládal. Ty trajektorie vývoje, které popisuje, jsou spíše limitní, okrajové. Přesto pokud bych je hodnotil, dávám nejnižší pravděpodobnost jakési revoluci zdola. Obrovská většina lidstva se nikdy nezformuje k účinnému odporu proti dosud vševládné až všemocné superminoritě. Typoval bych, že všechno spíše začne „reformou shora“ a dokonce ve formě diktatury. Proto se přikláním k verzi, že změny začnou fašismem, s jehož pomocí si bude chtít dosavadní vládnoucí vrstva udržet svou nadvládu, nebo alespoň výrazná privilegia. Teprve v této fázi všeobecného útlaku je šance na tak vysoké uvědomění rozhodné části ovládané populace, že může dojít k ochromení a později k likvidaci současné vládnoucí vrchnosti a tedy k vytvoření zásadně nového typu společenství. Tuším, že celý proces si vyžádá obrovské lidské oběti. A mám obavy, že v předsmrtné křeči se mohou dnešní supermocní rozhodnout k nějakému riskantnímu řešení, od něhož si budou slibovat, že oni se nějak zachrání. Vyhlídky současného lidstva proto nevidím v jasných barvách, ale to je možná dáno mým vysokým stářím.