Naše generace byla poslední, která -, i když pouze v dětství  – prožila opravdový kapitalismus. Jak je ale mezigenerační tradicí, děti nikdy nedbají rad svých rodičů a spíše natruc se chovají v opaku oněch rad. Proto generace našich následníků nevěřila našim výstrahám o nebezpečnosti kapitalismu. Dnes už zase žijeme v podmínkách, které známe ze svého dětství. Pro naši generaci nejsou překvapivé. Pro děti našich dětí však vzniká situace, kterou si podle mého přesvědčení nezaslouží. Naše děti totiž ještě nějak dožijí svůj život v pozůstatcích sociálních podmínek z dob dneska mocnými všech odrůd buď nenáviděného, nebo vysmívaného socialismu. Ale naši vnuci už prožijí celý svůj život v podmínkách kapitalismu bezohlednějšího, než jaký jsme znali my. Teprve asi jejich děti se vzbouří, ale nestanou se ničím jiným, než další, v dějinách obětovanou generací. S vysokou pravděpodobností to budou asi nakonec oni, kdo založí spravedlivější řád, ale zaplatí za to utrpením, jaké lidstvo ještě nepoznalo. Budou mít plné právo proklínat jak nás, tak i naše děti.