Po pádu SSSR světová levice se doslova rozsypala. Dodneška nad tím všichni její příznivci jenom hořekují a je na světě jenom několik jedinců, kteří umí na svět vykřičet; tak už dost! Komunismus není nadávka. Komunismus je opravdová svoboda, opravdová demokratizace a především reálný celosvětový mír. Ideologie komunismu již dávno dokázala, že k dosažení opravdové svobody není zapotřebí soukromého vlastnictví. Ba právě naopak. Dokud bude soukromé vlastnictví, naprostá většina lidí nebude svobodná. Ti, kdo nic nevlastní, budou vždy pod všestrannou knutou majetných. Ale dokonce i ti, co mají nesouměřitelně velké vlastnictví, nejsou ve skutečnosti svobodní, protože jsou otroky nelítostného konkurenčního trhu. Pokud existují nesouměřitelné rozdíly v bohatství, konkrétně v držení volných peněžních prostředků ve formě kapitálu, nemůže existovat ani demokracie. Vlastníci nadbytku jej budou investovat vždy do takové politiky a politiků, kteří jim zajistí naplnění jejich zájmů, výhod a privilegií. A pokud by se ukázalo, že svá privilegia neprosadí v rámci zastupitelské demokracie, ujmou se sami přímé politické vlády. Dokud bude v myšlení lidstva dominovat primitivní sociální nauka darwinismu, nemá lidstvo dokonce šanci přežít. Predátorská kultura, čti, zvrácené učení o člověku jako vrcholu potravinového řetězce, na jehož nejvyšším stupni je největší, prý právě proto nejschopnější, bohatec, je pokleslým zdegenerováním všeho člověčenství na prapůvodní přírodnost. Logickým vrcholem této zvrácené ideologie je přesvědčení nejsilnějších, že konečným rozhodčím všech sporů není kompromis, ale válčení. Podle nich válka je sebezdůvodňujícím jevem, ve kterém je údajně skryta sama podstata lidství. Takový výklad celospolečenského pohybu je pro komunismus naprosto nepřijatelný. Jak jsem uvedl na počátku, kardinálním problémem budoucího lidstva je nedovolit nikomu hromadit soukromé vlastnictví nad všechny meze. Jestli je bezpodmínečně nutná vůbec nějaká regulace, Tak je to právě společenské řízení vlastnění majetku, bohatství a kapitálu. Každý, kdo považuje jakékoliv regulace za prokletí lidstva, dobře ví, proč to říká. Ví, že by bylo bezpodmínečně nutné začít regulací soukromého vlastnictví. Odmítá něco takového, protože o sobě předpokládá, že patří k nejvyšším lidským predátorům, samotným uzurpátorům světa a uvedenou demagogií chrání ono své nejvyšší privilegium.