Nedávné poslanecké volby v USA pohrála prezidentská strana doslova katastrofálně. Konkrétně vyjádřeno, jde o největší debakl demokratů od druhé světové války. Obama už doteď měl svázané ruce, jelikož jednu poslaneckou komoru ovládali republikáni. Nyní budou proti němu obě dvě, takže do budoucna může být v domácí politice pouze statistou, a v zahraniční politice… tam je stejně od samého počátku pouhou loutkou v rukou skutečných vládců „urbi et orbi“ a jejich výkonné tajné služby CIA, jako už Obamova, cituji: „matka, otčím a prarodiče ze strany matky“, konec citace. Obamova opozice navíc vzrůstá i v jeho straně. Především proto, aby si její přední představitelé, před veřejným míněním, zlepšili svou pozici pro budoucí prezidentské volby, jež se kvapem blíží. Levice, ta v americkém chápání, kritizuje Obamu především proto, že nesplnil prakticky nic, co velkohubě sliboval už před prvními volbami pod hlavním heslem: „Budu nositelem změn“. Americky se prezentující pravice jej kritizuje naopak zato, že jeho politika jak vnitřní, tak vnější je chaotická, a ta mezinárodní na jedné straně málo rozhodná a při tom navíc krvavější, než Bushova. Především pak ve vývozu „barevných revolucí“, organizovaných CIA, které jsou v případech Libye, Sýrie a v poslední době pak Ukrajiny příliš krvavé, ale také nákladné a hlavně v konečném výsledku neefektivní. Brzy po rozpadu SSSR vznikla v USA nová světovládná doktrína, která dostala později žurnalistické označení Wolfowitzova doktrína. Její hlavní teze spočívá v politice, považující jakoukoliv mocnost dostatečně silnou na to, aby byla nezávislou na vlivu Washingtonu, za „nepřátelskou“. Mimo jiné se v ní konkrétně uvádí, cituji: „Našim prvním cílem je zabránit opětovnému vynoření se konkurenta, buď na území bývalého Sovětského svazu, nebo jinde, který představuje hrozbu stejného řádu, jakou dříve představoval Sovětský svaz…strategie vyžaduje…, abychom usilovali o to zabránit jakékoliv nepřátelské mocnosti ovládnout region, jehož zdroje by, za konsolidované kontroly, postačovaly na vytvoření globální mocnosti.“ Konec citace. Wolfowitzova doktrína je konzistentní s neokonzervativní, čti nejagresivnější ideologií pravicových politiků USA, země „nepostradatelné“ a „výjimečné“, tedy oprávněné ke světovládě. K ní se Obama za své prezidentství výslovně několikrát přihlásil. Ve snaze smazat v tom punktu rozdíl mezi republikány a demokraty tak dneska nenechává svět na pochybách, jakou vlastně politiku na mezinárodní scéně bude po zbytek svého „panování“ provádět, než se stane nevýznamným černouškem. Závěrem lze říci, že na domácí scéně už nikterak nepomůže většině obyvatel, z nichž 70 milionů žije v nedostatku a na globální scéně je ne nejlepší cestě stát se prvním nositelem Nobelovy ceny Za mír, který má šanci, že bude jednou souzen jako válečný zločinec. Dokonce už i jenom za dosavadní činnost zpravodajských služeb USA, které zorganizovaly naprostou většinu vládních turbulencí v různých zemích světa, by si to zasluhoval. Kdo se chce o oněch aktivitách dovědět víc, má kupříkladu možnost přečíst si text Wayne Madsena na webu http://www.prvnizpravy.cz/zpravy/politika/wayne-madsen-obama-se-pripravuje-rozbit-brics/ .