V posledních dvou týdnech mám už poněkud více času a tak jsem se rozhodl napsat si několik komentářů k současné světové situaci. Dobře, že jsem to neudělal. Včera jsem totiž na netu našel text poradce minstra financí Reaganovy vlády, který již několik let kritizuje současnou politiku USA. Paul Creig Roberts je dneska ve vědeckém týmu Hooverova institutu Stanfordovy univerzity pro politickou ekonomii. Nedávno napsal text, který v češtině vyšel na webu http://www.stripkyzesveta.cz/cz/media/881/paul-craig-roberts-proc-a-jak-skoncovat-s-hegemonii-nejhorsiho-teroristy , z něhož byl převzat i dalšími českými elektronickými médii. Když jsem ho přečetl, musel jsem uznat, že jde o nejlepší hodnocení současné světové situace. Autor v něm vychází z Obamova posledního projevu v OSN, natolik plného amerického sebevědomí, že začínám věřit v konspirační hypotézy o Novém světovém řádu, zkonstruovaným údajně před veřejností utajovaný tým Obamových poradců, které zdědil po Bushovi jr. Po přečtení textu mi v mysli vytanula zatím jedna poznámka. U nás i ve světě je pořád hodně myslitelů, kteří jsou velmi dobrými znalci díla Karla Marxe. Někteří z nich se dokonce veřejně prezentují texty, komentujícími rovněž současnou situaci ve světě. Na nich mne velice zaráží jejich postoj k občanské válce na Ukrajině a především k rozvíjejícímu se konfliktu mezi Ruskem a USA. Považují totiž jmenovaný konflikt za bitku dvou imperialistických států, ke kterému by měli být marxisté indiferentní. Dokonce někteří z nich odmítají vidět v nové moci na Ukrajině nacistické prvky. V mých očích jde o zastaralý marxistický dogmatismus a zredukovaně ortodoxní vidění. Kdyby žil sám Marx, jistě by se od něho velmi hlasitě distancoval. Už jenom proto, že není impérium jako impérium. Je podle mne zásadní rozdíl mezi imperialistickou zemí, která považuje za svůj národní zájem teritorium celé Zeměkoule a imperialistickým státem, který v ochraně své bezpečnosti zasahuje pouze v zemích svého bezprostředního okolí a to ještě jen v nejnutnějším případě. O současné vládní moci na Ukrajině prozatím jen jediná poznámka. Je omylem tvrdit, že se v ní objevují prvky fašismu. Jde o něco mnohem horšího, jde o radikální až genocidní nacismus a to je sakra rozdíl. Kdo to nechápe, ohrožuje sám sebe. Pokud v blížících se volbách tyto síly vyhrají, bude se muset Evropa připravovat na válku. Buďto proti Ukrajině, nebo proti Rusku. V každém případě si skuteční vládci USA budou radostí mnout ruce.