Před krátkým časem inscenovali Evropští potentáti v Evropském parlamentu neobvyklý spektákl. S nebývalou okázalostí až pýchou, schvalovali Asociační dohodu s Ukrajinou, což televizí přenášeli do celého světa. „Dívadlo“ pro prostý lid bylo prováděno paralelně na dvou pódiích. Televizním mostem totiž byly propojeny parlamenty Ukrajiny a Evropy, takže poslanci i „lid“ viděli průběh schvalování v obou institucích. Po definitivním ano, o němž nikdo předem nepochyboval (jinak by tu trachtaci ani nevysílal), všichni zákonodárci vstali, aby propukli ve skandovaný aplaus. Herci tady sami sobě tleskali, do nepříčetnosti nadšení svým činem, který vydávají nejen za úspěch, ale za hrdinské vítězství. Maně jsem si při tom vzpomněl, jak v padesátých letech minulého století, náměstí Československých měst nesčetněkrát křičelo: „Stalin, Gottwald, mír!“ Je samozřejmé, že tento propagandistický akt nemohl mít na programu rozpravu v takovém rozsahu, jaká je zvyklostí ve slušných, nejen demokratických parlamentech. Představení by se totiž nevešlo do celého vítězně demonstračního rámce celé inscenace. To však bylo tou nejmenší vadou na kráse. Mnohem horší bylo a je, že nikdo při tom neřekl, že Putin si prosadil odklad působnosti dohody na 1.1.2016. Což je termín, na který chtěl odložit platnost svého podpisu pod Asociační dohodu poslední legální prezident Ukrajiny Janukovyč, za což byl „ulicí“, oním všemi demokraty proklínaným davem, Dukovým póvlem, nejen sesazen, ale vyhnán ze země. Od té doby v ní až dosud vládne samozvaná junta, s nacistickými prvky chování vůči svému obyvatelstvu a dokonce i vůči sousední zemi. Ten proklínaný satan Putin se Evropě a tedy i nám zase potutelně směje.