DRUHÁ STUDENÁ VÁLKA?

Vždycky jsem tvrdil, že v éře globalizace je Rusko jedinou zemí, která má co ztratit. Má obrovské území, bohaté nejen na energetické suroviny, ale od diamantů a zlata po skoro všechny rudy kovů a nekovů a dokonce i nejkvalitnější pitnou vodu, která je už nyní globálním nedostatkovým zbožím. Rusko je nezpochybnitelně nejsilnější vojenskou pevninskou mocností. Nejen dneska, ale fakticky od svého vzniku. Za celou svou historii ho prakticky pozemní armádou nikdo neporazil. Při tom ale ono samo pomalu, leč jistě stále expandovalo, podotýkám, že velice chytře, tedy pouze do svého okolí, a to ještě směrem, kde byl ve skutečnosti neobydlený prostor, čili žádný odpor místních obyvatel. Podle této praxe kdysi prozíravě prodalo Aljašku Americe, protože by ji jen těžko ubránilo. Dneska ovládá Rusko, vzhledem k počtu svých obyvatel, daleko největší území oproti všem mocnostem globálním, či regionálním. Je proto nepopiratelně objektem jejich závisti, daleko větší, než v minulosti, kdy se zdroje planety ještě zdály být nevyčerpatelnými. Rusko a to nejen jeho elity, ale i většina obyvatel, jsou si toho dobře vědomé. Rusko prakticky ve svých dějinách nikoho nenapadlo, ale naopak bylo samo nesčetněkrát napadeno. Pokud se rozhodlo anektovat vojensky do sousedních, především západních území, vždy šlo o jakousi prevenci proti předpokládanému útoku, nebo zabrání území, před tím mu uzmutého. Touto historií se v ruském lidu vypěstoval pocit neustálého ohrožení, určité nedůvěry ke svému okolí, především pak k Evropě. Studená válka byla velice konkrétní historickou situací, motivovanou především, ne-li pouze ideologicky, čili celosvětovým antikomunismem. Nebyla pro Rusko historicky ničím novým a výjimečným. Ta jenom posílila tradiční vztah ruských lidí k Západu. Jestliže dneska Západ zahajuje nový ostrý konflikt s Ruskem, pak ale nejde o žádnou druhou studenou válku. Jde při nejlepším o začátek „horkého“ celosvětového konfliktu o zdroje a při nejhorším o snahu Rusko, ovládající většinu asijskoevropského superkontinentu, konečně a definitivně zničit. Nepochybuji, že to ví nejen Putin, ale především vojenští stratégové zatím stále ještě jediné pevninské supervelmoci světa. Zdá se totiž, že ČLR se nechá vtáhnout do boje s USA o největší oceánskou velmoc. Tím by se vůdčí velmoc dvacátého století dostala do kleští, ze kterých se jenom těžce může vyprostit, zvláště když neprozřetelně ztratila vliv na svém zadním dvorku, čili v Jižní Americe.

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *