28. července 1914 vyhlásilo Rakousko-Uhersko válku Srbsku. Tím začala válka, která dostala pojmenování „První Světová“, v Britských zemích, které vždycky musí mít všechno po svém, pak „Velká“. Mezi důsledky této války, o níž nikdo nepředpokládal, že potrvá čtyři roky, patří vznik Československa, které sahalo od Aše až za Rachov. Za dobu existence našeho státu se našlo až příliš hodně českých intelektuálů, kteří vznik ČS označovali za chybu tehdejší české politické elity. Zdůvodňovali to především tím, že Rakousko-Uherská říše byla přece jenom regionální mocností. A pak rovněž tím, že Československo dostalo do vínku mnohonárodnostní problémy, které trápily i císařsko-království. Nechci polemizovat k tomuto tématu, ale chci říci, že vím o jiné velké chybě, kterou zavinil výsledek první světové války. Podle mne nemělo být obnoveno Polsko. Mělo zůstat dále rozdělené mezi své sousedy, jak tomu bylo před zmíněnou válkou. Polsko je totiž tím opravdovým vředem na mapě Střední Evropy, ať si říká kdo chce, co chce. Tento národ neměl nikdy velké šlechtice jako vyspělé státníky. O to víc měl příslušníků malé, mnohdy velmi chudé šlechty. Ta se fakticky živila žoldnéřstvím. Podle toho i Polsko vypadalo. Jednou veliké až po Moskvu, jindy nicotné pod nadvládou Litvy a nakonec úplně roztrhané mezi skutečné mocnosti Evropy. Polský lid proto neuznával politické autority, o to víc věřil v nadzemského, konkrétně katolického Boha. Při každém sporu ihned bojoval, revoltoval, jako Francouzi. Jenže s daleko menším rozmyslem. Kombinace militantnosti a katolického dogmatismus vygenerovala v zemi zvláštní druh patriotismu spojeného s fanatismem, který i Walesa kdysi označil za „šavličkářství“. Jeho základním rysem je neuvážlivost, což se prokazatelně ukazuje nyní, kdy se Polsko cítí být regionální mocností a jeho elita by si snad dokonce v současné situaci chtěla vybojovat na Rusku zpátky území, které jí vzal Sovětský svaz po druhé světové válce. Ne dnešní Německo, či snad Rusko, ale Polsko je největším rizikovým faktorem pro bezpečnost Střední Evropy, tvrdím já.