Prožil jsem sice na vlastní kůži pouze jednu válku, ale jsem dost starý, abych věděl, že v době válek technologického věku vždycky houkají sirény. Houkají z dobrého důvodu. Varují civilní obyvatelstvo před vojenskými útočníky, kupříkladu leteckými nálety. Za současné světové války, údajně vedené proti terorismu, však, jak je vidět, houkají sirény i na památku „hrdinů“, alias zabitých potenciálních vrahů, tedy z poněkud diskutabilního důvodu. Čeští vojáci v žádném případě v současnosti nebojují za obranu své země. Nejsou to tedy vlastenci, a tak nemohou být ani hrdinové. Mají snad jen poněkud zvrhlou odvahu a podle mého soudu spíše jakousi zvrácenou potřebu adrenalinové drogy. Nikdy v žádné válce žádní vojáci už nejméně celá staletí nebojovali skutečně za svou otčinu, nýbrž za partikulární zájmy různých elit. Válku v Afghánistánu začaly vládní elity USA jako odvetu za ojedinělé letecké útoky z 11. září 2001. Teprve po několika měsících získalo napadení Afghánistánu legalitu od OSN. Při tom nikdy nebylo dokázáno, že za vzpomínané útoky byl odpovědný někdo z Afghánistánu, či dokonce bin Ládin a jeho bojovníci. Naopak bylo jasně prokázáno, že mezi útočníky byli většinou, ne-li zcela, občané Egypta a Saudské Arábie, předních to spojenců USA na Blízkém Východě. Už z toho jediného faktu je jasné, že USA napadly Afghánistán z naprosto jiných důvodů. Říkejme jim velmocenské, ať již je za nimi skryta snaha dostat se se svou armádou do větší blízkosti ČLR, či získat pro své podnikatele nadvládu nad územím s bohatými surovinnými zdroji. Takže lze tuto válku považovat za agresivní vpád dodatečně mezinárodním právem, čti právem „silnějšího bílého muže“, pouze omluvenou, leč nezdůvodněnou. V každém případě pak v posledku jde jen o ekonomickou okupaci. Důkazem je skutečnost, že ani po dvanácti letech není v zemi pořádek, nadtož vyšší životní úroveň většiny. Pokud se ČR jako vojensky nesuverénní země přidala k USA, pak její politické, vojenské a další elity se pouze prezentují jako sluha jmenované velmoci. Uvědomíme-li si navíc, že velmoci nikdy nebojují za blaho obyčejných lidí, ale výlučně za zájmy svých elit, pak je nesporné, že zmíněné české elity v žádném případě neposlali padlé vojáky bojovat za zájmy prostých občanů ČR. Čeští vojáci od našeho vstupu do NATO, ať už byli zabiti kdekoliv na světě, nejsou ničím jiným než žoldáky USA, NATO a vládnoucích elit ČR, postižení smrtelným pracovním úrazem. Jejich oslavování, vyznamenávání a eventuální posmrtné pocty jsou jen a pouze směšným rituálem vládců naší země, kterým se uboze snaží alespoň před jejich rodinami zastřít svůj podíl osobní viny za jejich smrt.  Každý, kdo tvrdí, že současná armáda ČR není armádou žoldnéřů, ten lže. Každý voják z profese byl, je a bude vždycky žoldákem, tedy osobou zabíjející za peníze jiné lidi. Je jenom zapotřebí začít rozlišovat mezi profesionálními vojáky, čili odborníky na obranu své země, pokud slouží jen a jenom zájmům jejího lidu a dobrovolnými profesními zabijáky v uniformách armády ČR. Že jde o skutečně profesionálního vojáka, se vždycky ukáže ve chvíli, kdy se „lid“ vzbouří proti vládnoucím elitám. Profesionální voják vzešlý z lidu se v takových situacích nikdy nepostaví proti vzpouře, je přinejmenším neutrální, pokud se dokonce nepřidá na stranu vzbouřených. Naopak žoldák, ten se i tehdy dá do služeb těch, kdo za zabíjení platí, přesněji, kdo na to má vždycky dost peněz. Jen žoldák zabíjí civilisty a právě proto kvůli nim houkají sirény.