Na první pohled se mohlo zdát, že po antikomunistovi Wojtylovi a odpůrci regulace porodnosti Ratzingerovi, přišel na katolický stolec alespoň mírně socializující Jorge Mario Bergoglio, leč i to možná bylo jen zbožným přáním jeho samotného. František, nepřející si aby byl označován prvním, už se projevil jako „ mírný“ regulátor porodnosti a nedávno dokonce jako antikomunista. Prvního jevu si nehodlám všímat, protože tam mám již dávno jasno. Regulace porodnosti je pro mne jednoznačně dominantním prvkem osvobození ženy z nadvlády agresivního zdroje lidské civilizace. Takže jen k tomu antikomunismu trochu více. Na blogu časopisu The Economist  se současný papež snaží veřejnost přesvědčit, že komunisté od katolické církve okopírovali téma ochrany chudých. Ve své podstatě světu nesdělil nic nového. Komunismus, ať za něj považujeme cokoliv, je opravdu společnostním jevem nesporně mladším, než katolicismus. Již brzy po posledním politickém převratu u nás jsem, ještě jako odborový předák, nejednou řekl a napsal, že odbory za sto let své existence dokázaly pomoci tehdejším chudým pracujícím nepoměrně účinněji, než církev za celá dvě tisíciletí. A stejné je to s komunisty. Nebýt jich, tak lidé Západu by po druhé světové válce nikdy nezažili tak obrovský vzestup svého životního standardu. Takže komunisté, i když třeba nepřímo, ale nesporně, za necelých dvě stě let dokázali chudým vrstvám společnosti prospět daleko víc, než katolíci za celou svou existenci. Podle mne František nejenže nesdělil světu nic nového, ale on se zásadně zmýlil. Mezi katolíky a komunisty hned v jejich ideologiích je zásadní rozdíl. Katolíci nikdy nechtěli nic víc, než pomáhat nejubožejším, kdežto komunisté chtěli chudobu, či v první fázi alespoň bídu, systémově odstranit. A nejen chtěli, v praxi bídu skutečně odstranili, což se nikdy nikomu v celých dějinách dosud nepovedlo. V zemích jejich ideologie nebylo bezdomovců, nebylo dětí žijících na ulici, nebylo nemocných bez zdravotní péče, nebylo osamocených žen s dětmi bez sociální pomoci, nebylo dětí nechodících do školy, nebylo lidí umírajících hladem a především nebylo nezaměstnanosti, onoho nehumánního pocitu zbytečnosti, ztráty lidské důstojnosti a zdroje beznaděje. Církevní modlitby, procesí či návštěvy kostelů nic z toho nenahradí. Nebo snad František našel nějaký nový, účinnější prostředek, jímž církev zamezí bídě či dokonce chudobě?! Jde o první projev mírného antikomunismu u nového vůdce Vatikánu. Zatím si nemyslím, že šlo o záměrnou lež, pouze o myšlenkovou chybu, dokazující že i papež je přece jenom člověkem.