Nizoučká účast voličů v ČR mne nepřekvapila. Prakticky všichni politici ČR i jejich mediální lokajové totiž skoro každé své nepopulární konání svádí na EU. Naprostou většinu doby našeho členství v EU byl v čele Česka stárnoucí pantáta, který EU dodneška považuje za jakýsi nový Sovětský svaz a totální konec samostatnosti jednotlivých států, což neustále zdůrazňuje i po odchodu ze svého trůnu. Samotní politici EU, včetně Českých europoslanců, naprosto nedostatečně informují o činnosti institucí a orgánů sjednocující se Evropy. Řečeno natvrdo, ten, kdo se sám nezajímá o dění v EU, tak se prakticky ze sdělovadel vůbec nic nedoví a když přece jen něco, tak určitě negativního. Soukromě mám radost, že se do EP nedostal Falbr a na druhé straně že jsou jeho členy oba kandidáti, které jsem kroužkoval. Největším problémem EU je tak zvaný deficit demokracie. Jenže každý si ho vysvětluje po svém. Podle mne jím není fakt, že občané se prakticky nemohou nijak podílet na tvorbě politiky EU, což bývá v demokratických systémech to poslední, co se mocní podvolí realizovat. Tvorba EU je revolučním procesem. Je proto logické, že se začínala spíše diktaturou, diktaturou vědoucích. Dneska podle mne již ale nastal čas, aby se demokratizace Unie posunula na vyšší stupeň. Nemělo by se rozhodovat především v Evropské komisi a dokonce v Radě Evropy, ale právě v Evropském parlamentě. Radu Evropy bych pomalu rušil a začal vytvářet reálnou vládu Unie, alespoň v mezinárodních otázkách, obraně a financích. EU sice má jakéhosi svého premiéra, ba dokonce i „ministra zahraničí“, ale Parlament nemá jednoznačné pravomoci k naprosté suverenitě rozhodování ve zmíněných oblastech. Vidím tento úkol jako hlavní poslání nově se tvořícího parlamentu. Pokud tuto úlohu nezvládne, je zbytečný. Kromě toho by si měli poslanci vynutit, aby ve sdělovacích prostředcích veřejnoprávních televizí národních států měli dosti velký prostor na vytváření proevropského konvenčního myšlení. Je pro mne nepochopitelné, že instituce EU trpí, že politici, novináři a další všeobecně známé osobnosti z členských zemí EU, mají právo propagovat protievropskost, ba dokonce volat po zrušení EU. Vždyť to je fakticky vlastizrada. Nemám samozřejmě nic proti kritice chování členů Evropské komise, konkrétních europoslanců a jednotlivých rozhodnutí politiků, i byrokratů, ale aby uvnitř EU byl dáván prostor jejím rozbíječům z řad politiků, to odmítám pochopit a netoleroval bych takové činy.