Problém současné Ukrajiny měl dosud dvě zlomové události. Jednou byla likvidace prezidenta a jeho vlády, druhou je Krym. Právě na těchto událostech se jasně ukázalo, že rozdělují českou veřejnost na dvě naprosto nesmiřitelné části. Jedna tvrdí, že demonstrace Majdanu a svržení prezidenta jsou demokratickým procesem. Prý byl Janukovyč diktátorem a nesplnil svůj slib, že podepíše asociační dohodu s EU. Opačná strana tvrdí, že způsob odstranění legálně zvoleného prezidenta byl politickým pučem, odporujícím demokratickým principům. Především pak dokazují, že dlouhodobé demonstrace rozdmýchávaly, účinně podporovaly a dokonce financovaly jak země EU, tak především USA. Vždyť na Majdanu vystupovali mnozí představitelé vlád západních států, což je jednoznačným vměšováním do vnitřních záležitostí cizí země. A USA přiznaly, že jenom ony do disentu na Ukrajině za poslední léta „investovaly“ pět miliard dolarů. Tragické je, že demonstrace se stupňovaly v násilnosti, které vyvrcholily střelbou a mrtvými. Obě strany mocenského konfliktu tvrdí, že střílela ta druhá. Zatím se pouze prokázalo, že šlo o ostřelovače ze střech. A nyní k tomu Krymu. Prvně jmenovaná část české veřejnosti tvrdí, že na území Krymu vstoupila vojska Ruské federace a pod jejími samopaly bylo v Krymském parlamentě odhlasováno a později na celém území realizováno referendum o odtržení Krymu od Ukrajiny. Druhá část prokazuje, že ruská vojska byla přece na Krymu podle smlouvy o ruské námořní základně a nezasahovala do dění do doby, dokud „přechodná“ vláda v Kyjevě nevyhlásila „jazykový“ zákon, jímž zrušila ruštinu jako úřední jazyk. Referendum tedy bylo vyhlášeno především jako ochrana před diskriminací Rusů na Krymu. Mezinárodní pozorovatelé pak dokázali, že referendum se uskutečnilo nejen bez ozbrojenců u volebních místností a budov, ale i bez jakéhokoliv nátlaku ze strany Ruska. A tak si soudný čtenáři vyber. Za války každá ze stran konfliktu lže. Kdo z diváků, či nezainteresovaných se přikloní jen k jedné straně, stává se tím automaticky součástí konfliktu, jako třeba přitroublý Zaorálek. V ČR se masmédia naprosto „bolševicky“ jednotně postavila na stranu rebelantů. Není se co divit, jsou přece pouhou odnoží celosvětové, manipulátorské, mediální elity, kterou vyprodukovala Clintonova vláda tím, že veškeré vysílací frekvence rozdělila pouze mezi pět telekomunikačních gigantů. To jsou až do dneška nositelé jediné globální pravdy. Ve veřejnosti tato mediální oligarchie nepěstuje ducha kritického myšlení, ale naopak pouze posiluje temné hlubiny lidských emocí od vášní, nenávisti, po fobie, které si nepřipouští argumenty druhé strany. Proto máme i u nás prakticky pouze dvě extremisticky myslící skupiny. Jejich příslušníci mají vždycky jasno dokonce dříve, než se ta, či jiná událost přihodí. V případě Ukrajiny rusofobové jsou fandy Majdanu a rusofilové zase Putina.