Každá učebnice politologie, ve které se píše o demokratickém politickém zřízení, neopomene podrobně popisovat mechanismy fungování jejích třech pilířů, jimiž jsou moc zákonodárná, moc výkonná a moc soudní. Ty prý vzájemným působením svých institucí tvoří brzdy, zajišťující společenskou rovnováhu, aby společnost nebyla ve svém celku ovládána jednou skupinou lidí. Vždycky jsem tvrdil, že v našem státě nikdy žádné tři pilíře demokratické moci nebyly. Jde pouze o tři větve rašící z jednoho kmene. Podle naší Ústavy totiž všechny údajné tři pilíře moci, pocházejí z jedněch – sněmovních –, voleb. V nich se zvolí poslanecká sněmovna, ta zvolí vládu a za pomocí prezidenta volí i soudce. Tři pilíře by to mohly být, pokud by jedny volby vytvořily moc zákonodárnou, jiné pak moc vládní a zase jiné soudní. Ta poslední by dokonce mohla vznikat losováním. Celá současně vyznávaná teorie demokratické moci v zastupitelské demokracii, je ve skutečnosti obrovskou, až zásadní zastírací lží dnešní panské vrstvy. Její teorie totiž v praxi vypadá úplně jinak. Skutečné tři pilíře reálné moci současné globální vrchnosti totiž jsou: banky, televize a armáda. A i tyto její  větve vyrůstají z jednoho jediného kmene, jímž jsou peníze.