V politice naší země je už jenom málo událostí, které mne dokáží vyprovokovat k nějaké aktivitě. Naposled to byl povolební podraz Haška a spol vůči Sobotkovi a tento týden pro změnu zase podraz, tentokrát Bělobrádkovy partaje na vládě, která ještě ani nemá důvěru sněmovny. Před třemi měsíci jsem napsal všem ústavním činitelům za ČSSD, které ještě znám, aby podpořili Sobotku. Včera pak předsedovi KDU-ČSL a všem ústavním činitelům za tuto stranu jsem poslal text, který jsem zaslal ke zveřejněni i některým novinám. Navíc jsem jej vyvěsil i ve svém blogu, když už jsem ho nazval otevřeným dopisem. Do včerejšího textu jsem opomenul přidat jednu poznámku, kterou si nemohu odpustit nezveřejnit, a k níž mne inspiroval text Rychetského v rozhovoru s Němečkem, nazvaný „Diskrétní zóna“. Z něho jsem se dověděl, že určitou část tak zvaných spolupracovníků StB tvořili rovněž lidé, kteří z osobní msty udávali známé, třeba milence své manželky, se kterou byli v rozvodu. Vesměs na ně neoznamovali nějaké politické „zločiny“, ale spíše přestupky až trestné činy, jako kupříkladu na Rychetského, že kouří, či dokonce pěstují marihuanu a podobné. Chování těchto lidí bylo opravdu lidsky ubohé, ale politicky neškodné. Mnohem odsouzeníhodnější proto bylo zmíněné funkcionaření ve straně Národní fronty, protože šlo tehdy o činnost politickou, i když mnohdy na úrovni komunální lidsky prospěšnou, ale za všech okolností a vždycky legitimizující demokratičnost minulého režimu, navíc skoro bez výjimky s čistě kariéristickými motivy. Tedy i lidsky mnohem zrůdnější.