Známý komentátor Mitrofanov uveřejnil v sobotním vydání deníku Právo text, jímž obnažil další problém zastupitelské demokracie. Celý poslední sloupec jeho komentáře si zde raději zacituji: „…Babiš nebude moci existovat ihned ve třech různých podobách a ve všech skutečně fungovat bez narušení podstaty látky. Jinak řečeno, nemůže být hodnověrný, kdy bude zároveň řídit jako firemní diktátor Agrofert nebo přinejmenším mít na jeho řízení základní vliv, ve stejnou chvíli působit jako člen demokratické vlády ve vysokém postavení a k tomu ještě dodržovat pravidla parlamentní demokracie jako poslanec. Dokud to byl jen velký muž byznysu, nebylo jeho chování prioritně ve veřejném zájmu. Když se ale dobrovolně dal do služeb státu, máme všichni nárok po něm chtít, aby si vybral, čím chce být. Zda predátorem, či zaměstnancem voličů“. Konec citace. Předpokládám, že Mitrofanov je alespoň natolik demokratem, že neupírá nikomu, tedy ani miliardáři, aby se stal profesním politikem. Pouze asi chce vnutit čtenářům představu, že poslanec, který se pro dobu výkonu mandátu vzdá vedení firmy, s ní automaticky už nebude mít opravdu, „doopravdy a docela skutečně“ naprosto jistě, nic společného. Což je buďto naivita, nebo krytí podvodu. Právě naopak. Je potřebné, aby všichni nejen politici, ale i občané věděli, že takový poslanec při každém svém projevu, při každém jednání či nakonec samotném hlasování je tím, čím opravdu je, tedy velkopodnikatelem. Dlouhodobě demokratické země s „dospělácky“ vyvinutou politickou kulturou, mají již dávno v jednacích řádech parlamentů klauzuli, která každému poslanci nařizuje, aby před svým vystoupením řekl, zda je na projednávané věci nějak osobně zainteresován. Pokud jsme země alespoň trochu demokratická, není možné, abychom komukoliv zakazovali účast na „službě státu“, ani ve vládní funkci. Jen musíme najít mechanismy, podle nichž všichni jasně dokáží posoudit, kdy takový politik ještě vykonává službu státu a kdy už jenom sám sobě. Nemohu se zbavit dojmu, že Mitrofanov je dobrým komentátorem pouze tehdy, když píše o vnitřních vztazích v ČSSD. Jakmile však zabrousí do obecnějších politických problémů, tyk na sebe příliš rychle prozradí, že v podhoubí jeho myšlení něco chybí.