Španělský soud vydal zatykač na prezidenta Čínské lidové republiky za, jak to zdůvodnil, „údajnou genocidu v Tibetu“, která by se měla – asi podle ne závislého myšlení zmíněného soudu – veřejně, tedy před zraky světa, soudně vyšetřovat. Pokud to není poněkud brzký silvestrovský vtip, tak na větší stupiditu globalizujícího se práva budeme asi ještě dlouho čekat. V prvé řadě již právní řád Španělska, který dovoluje stíhat kohokoliv za cokoliv, je poněkud mimo mísu. Od počátku takový přístup vnímám jako postkoloniální drzost Španělska, jímž jeho „politici“ chtějí zasahovat do vnitřních záležitostí především v hispánských státech Jižní Ameriky. Za druhé pak politickou páku v boji proti mocím, ohrožujícím panující politický systém v samotném Španělsku. V neposlední řadě pak známý cynismus všech zločinců, kteří získali moc a etablovali se díky takto získanému bohatství do společnosti „slušných“ lidí. Jedné z největších genocid v historii se dopustili, pod znameními katolické církve, právě Španělé v Jižní a Střední Americe, kde zabili tři čtvrtiny jejího obyvatelstva, zbytek zotročili a z celého kontinentu vydrancovali zlato. Za jeho pomoci se pak stali v jednom období dějin vlivnými pány Evropy a získali punc velmoci. Málokterá země na světě je tak zřetelným dokladem toho, že její bohatství je „kryto“ zločiny, jako Španělsko. A to chce nyní, když si již nakradlo a získalo vážnost, někoho soudit? Mělo by chodit kanálama, jak se říká. Minimálně jejich král by měl všechen svůj majetek vrátit indiánům. A pak, možná, by mohli mudrovat.