Říjnové mimořádné volby budou mít jeden nový rys. K volbám půjde mnohem větší počet vrcholně naštvaných lidí, než kdykoliv předtím. Taková emoční výzbroj ale není dobrým předpokladem rozumného rozhodování. Vztek totiž obecně není nikdy dobrým rádcem. Zkušenost z mnoha zemí ukazuje, že z takové politické situace zatím vždycky profitovala různá radikální uskupení, aby po eventuálním získání moci zavedla různé formy diktatury. Současná předvolební situace u nás těmto uskupením navíc nahrává i tím, že v kampani není, pro její časovou krátkost, prostor na hlubší studium programů, takže voliči budou lapáni na chytlavá hesla. Babišovci, Bobošíkovci, Zemanovci i Okamurovci, a nejen tito jmenovaní, to všechno jsou pro voliče osidla zhouby. Ti všichni ještě nebyli u moc a tak si ani nedovedou představit, co všechno taková pozice obnáší. Slibují nesplnitelné, jen aby se konečně také oni dostali k erární pokladnici. O nic jiného jim přece nejde. Všechny ty řeči o službě lidu, poctivém státu, zvýšení blahobytu, či nápravě chaotických opatření z minulosti jsou projevy lidí, kteří prakticky ani nevědí, o čem mluví. Za jednoznačně nejbezpečnější pak považuji ty, kdo slibují, že udělají v zemi pořádek. Samozřejmě pořádek podle svého přesvědčení, ne podle vůle většiny. Ti totiž svou diktátorskou podstatu už ani nezakrývají. Již poslední volby ukázaly, jak je ošidné volit neznámá uskupen, typu VV, či TOP09. Alespoň to by si každý volič před vhozením hlasovacího lístku do urny měl uvědomit a potlačit tak v sobě vztek vůči dlouhodobě existujícím a tím pádem průhlednějším politickým stranám.