Dvě věty úvodem. Soud znemožnil Rathovi účast na schůzi sněmovny, kde se má hlasovat o jejím rozpuštění, ačkoliv ještě není pravomocně odsouzen. Pekárek se stal poslancem jenom proto, aby pomohl Nečasově komandatuře prosadit církevní restituce a změnu daní, ačkoliv už byl pravomocně odsouzen. A co z těch dvou vět následně plyne? Něco tady pro oči laika hned na první pohled není v pořádku. A není to pouze fakt, že vyšší soudy nevytváří podmínky pro sjednocování jejich rozhodování. Svědčí to mimo jiné o političnosti soudců. V tom vidím problém soudů coby tak zvaného třetího pilíře moci. Soudy v demokratickém politickém režimu mají být nezávislé, nepolitické a samozřejmě spravedlivé co nejvíce je možné v rámci zákonů své doby. Nikdy takové nebudou, pokud soudí lidé. Především nikdy nebudou apolitické, protože každý člověk má své politické přesvědčení. Takže třetí pilíř moci je veskrze politický, jako ty zbývající dva. Nejenže neskýtá šanci korigovat mocenské turbulence politiků, ale sám je může podporovat a posilovat.