Téměř před třemi lety se proflákla aféra kolem jedné majorky vojenského zpravodajství. Publicisté o ní psali jako o české Mata Hari. Tehdy celé instituci vojenského zpravodajství šéfoval nyní obžalovaný Páleník, kdysi úspěšný sportovec, později ještě úspěšnější vojenský velitel v Afghánistánu. Za ministryně Parkanové celou kauzu rozehrál a s největší pravděpodobností dozoroval, když ne přímo řídil. Během ní museli odejít ze služby tři generálové, kupodivu všichni, jimž se dávala šance dopracovat se až do funkce náčelníka generálního štábu. Zajímavé dále je, že prakticky ve stejnou dobu museli své posty opustit i další tři generálové, kteří měli rovněž podobné aspirace. Do situace zasvěcení tušili, že za tím vším jsou nezdravé ambice Páleníka, sportem vychovaného rváče v soutěži o co nejlukrativnější post. Když se na jeho místo dostal nedávno Kovanda, s vysokou pravděpodobností se začala připravovat akce pomsty, jakési definitivní likvidace Páleníka. Zaujalo mne totiž, že v policejním spektáklu mezi zatčenými byl i současný šéf vojenského zpravodajství Kovandy, který byl ale prakticky briskně propuštěn (hned v sobotu), i když nezbaven obvinění. Údajně proto, že se přiznal a bude spolupracovat, čili práskat na jiné. Je samozřejmé, že veřejnost se o podstatě a především o hlubinných proudech celého případu ve vojenském zpravodajství nedoví nic, co si tato vlivná smečka nebude přát. Soudu dobří vojenští advokáti vždycky lehce dokáží, že to či ono je v režimu utajení, takže se věc zamlží. Není vůbec podstatné, co policie údajně vyšetří a kdo, či co nakonec v celé sledovačské aféře bude souzeno a nakonec sankcionováno. Podstatné v mých očích je to, co jsem už napsal včera, že tato vedlejší, klaunovská a prakticky vykonstruovaná aférka je „čtenářsky“ lákavá pro bulvár a nejen pro něj, takže nakonec zastíní to hlavní, co je na současné politické sféře doslova nebezpečné, korupční propojení politické moci a světa byznysmenů. Pokud by kvůli takové prkotině nakonec padla vláda, byly vypsány nové volby, pak by šlo o největší absurditu Nečasova vládnutí. Ti opravdu mocní v zákulisí dokázali vládu po celé tři roky vždycky uchránit od pádu při jakémkoliv asociálním, nedemokratickém a jiném protilidovém konání, aby nakonec by museli spolupracovat při její likvidaci kvůli stupiditě jedné, do Nečase zamilované ženské a chorobně ambiciózního vojáka, odkojeného sportovní soutěživostí.