KDO SEJE VÍTR?

Už za nadvlády KSČ byly na některých veřejných budovách Těšínska a Jablunkovska dvojjazyčné nápisy, především na školách s polským vyučovacím jazykem či na domech PZKO, čili Polskigo zvjonzku kulturalno osviatovego. Jejich výskyt byl tedy natolik sporadický, že nevyvolával žádnou odezvu u většinové části obyvatel. Je tomu však asi deset let, co si „Poláci“, žijící na Těšínsku, prosadili dvojjazyčné názvy ulic. Při tom se necitlivě do polštiny překládala i osobní jména českých historických osobností. To už mělo odezvu. Nejznámější se objevila kousek od našeho sídliště. Soukromý vlastník pozemku, na jehož plot město připevnilo dvě tabule s označením jména ulice, jednu v češtině a druhou v polštině, je doplnil na čtveřici, přidáním názvu v němčině a slovenštině. Mnoho lidí si to vyfotografovalo, radnice protestovala, ovšem nakonec tam všechny čtyři tabule zůstaly. Šlo přece o jeho majetek, tabule přesně odpovídaly normě a v Českém Těšíně bydlelo kdysi víc lidí mluvících německy, než polsky a dneska je zde snad také víc Slováků, než lidí mluvících polsky. A pro pos. Žijí tady vůbec Poláci? Mezi dvěma válkami měla polská vláda velké problémy se Slezskem. Jeho vůdci v Katovicích velice silně prosazovali autonomii Slezska a centrální vláda mu proto v mnohém ustoupila. Třeba existencí slezského sněmu. Na Slezsku se nemluvilo polsky, ale „po našemu“, čili „šlonsky“, a ve velké míře německy. Ale zpátky k současným aktivitám. Před třemi lety byly zavedeny dvojjazyčné nápisy i na železničních stanicích. Výsledkem bylo časté přemalovávání polských názvů, ba dokonce rozbíjení těch, které byly na svítících skleněných tabulích. Tehdy už jsem odpor proti „polským nápisům“ začal považovat za vážný. Letos byly zavedeny nové vlakové soupravy, v nichž se hlásí jednotlivé stanice. I v tomto hlášení se stanice oznamují v obou jazycích. To už považuji za směšné, nebo dokonce provokativní z české strany. Proč? Protože všechna ostatní hlášení jsou pouze v češtině, jen název stanice je v polštině (nehledě na to, že výslovnost je trapná). Každý místní obyvatel dobře zná češtinu a název stanice v „polštině“ fakticky nepotřebuje. Pokud by sem přijel rodilý Polák, s velkou pravděpodobností by českým větám v hlášení nerozuměl a název stanice prakticky jinak vyslovit nelze, než uboze popolštěnou češtinou. Čím víc se nad vývojem dvojjazyčnosti zamýšlím, tím víc ho vnímám jako fanatismus ze strany několika zdějších „poláků“, kteří nikdy neuznají, že toto území jejich vlastně nebylo, protože bylo Slezské.

Příspěvek byl publikován v rubrice Blog a jeho autorem je standa. Můžete si jeho odkaz uložit mezi své oblíbené záložky nebo ho sdílet s přáteli.

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *