Od doby, co jsem osobně poznal Zemana, tak mu jinak neřeknu, než Velká Huba. V naší politice se v poslední době vyprofiloval exemplář, který mu zdatně konkuruje. Je jím současný premiér. Pro něj si, po událostech posledních dnů, rezervuji ale pojmenování Drzá Huba. Proč? Hitem současné mediální občanské výchovy realizované našimi sdělovali je problém instituce, s pitoreskním názvem Ústav pro studium totalitních režimů. Jednak se obnovovala Rada tohoto zařízení, protože řadě členů vypršel mandát. A druhak, ta rada odvolala jeho ředitele. Navíc klerikála, takže se do festivalu nenávisti zdatně zapojil i katolický „primáš“ Duka. Vyhazova veřejnosti prakticky neznámého Hermana se stala obrovskou to ranou pro všechny antikomunistické štváče. Motoru antikomunismu tím ale byla dodána další pohonná směs, zajišťující jeho setrvalý běh, která musí pravici vydržet až do parlamentních voleb. Předsedkyní nové rady se stala známá disidentka, vězenkyně svědomí, signatářka a mluvčí Charty 77, členka režimem pronásledovaného Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných a samizdatová autorka Petruška Šustrová. Petr Nečas, který v posledních letech komunistické éry pasivně kolaboroval s režimem v Socialistickém svazu mládeže a studoval poměrně prominentní vysokou školu, si na nově zvolenou předsedkyni rady nestydatě otevřel hubu, jak napsal nejeden levicově smýšlející publicista, jejichž názory se ovšem nemohou dostat do médií ovládaných lokaji současné moci, takže je lze číst pouze na internetu. Ubožácký mládežník nemohl Šustrovou nařknout ze sympatií ke komunismu, tak ji pro změnu označil přímo za trockistku. On to přece musí vědět, protože z toho kdysi na své alma mater skládal zkoušku. K tomu mám jenom jeden komentář. Zoufalství naší pravice ji žene do stavu, ve kterém už ztrácí veškerou soudnost. A tak máme všichni štěstí, že nevlastní jaderné zbraně.