Zeman na sjezdu ČSSD získal především členy staromilce, z nichž mnozí až slzeli, když ve stoje třikrát aplaudovali tělesně značně zchátralému obru. Zeman přesto ovlivnil volby předsednictva ČSSD natolik, že z něho vypadl Dientsbier. Je sice pravdou, že na druhé straně z něho musela odejít Zemanova oblíbenkyně Benešová, leč byla nahrazena zatím příliš nevýraznou Gajdůškovou, která navíc prý nemá ve straně žádnou autoritu. Za pozornost stojí jedna zajímavá věta v Zemanově projevu. V ní říká, že hejtmani dokazují, že dovedou řídit nejen kraje, ale i stát. Pro delegáty jasné poselství. Při prvním neúspěch strany, za nějž mohou být kupříkladu i uměle prohlášeny nepříliš podařené některé budoucí volby, třeba komunální, zbavit vedení Sobotku a eventuálním premiérem ustavit Haška. Tak by si to přála přece i pravice, která je jistá, že volby prohraje, leč potřebuje v čele exekutivy člověka, který bude fakticky pokračovat v jejích činech – vždyť je přece realista, jak sám o sobě řekl Hašek, když byl dotázán na nápravu Nečasových reforem. V nočních kabinetních piklech před zahájením sjezdu bylo Sobotkovi vyhrožováno, že pokud nebude souhlasit se Škromachem v předsednictvu, bude tento bývalý odborářský funkcionář postaven proti němu v boji o místo předsedy. Škromach, člověk, který pro ČSSD neudělal vůbec nic, který je populistou stejně hrubého zrna jako Zeman sám, je skutečně černým koněm hlavního odporu vůči Sobotkovi. Ten se může po sjezdu už opírat pouze o Zaorálka. Škromacha v konečné bitvě využije ke svým cílům Hašek. Hlavně ale k cílům Zemana, který po takové změně bude moci jako Bonapart ovládat celou politickou scénu.