Základním, ne-li jediným zdrojem současného antikomunismu je poznání o neudržitelnosti stávajícího ekonomického systému a politického režimu, které jsou sice nejadaptabilnějšími ze všech, které v dějinách dosud existovaly, ale jako vše lidské jsou jevy historickými, čili jednou nevyhnutelně musí skončit. Uvedené poznání u většiny dnešních antikomunistů je projevem jejich zoufalství ze ztrát výhod, které jim dnešek přináší. U malé skupiny pragmatiků mezi nimi je ale vědomě promyšlenou, až řízenou manipulací s veřejným míněním, která má zajistit, aby nezbytná změna systému a režimu nastolila diktaturu elit, čili pokračování privilegií menšiny jinými prostředky. Nenechme se proto mást. Ideály komunismu vznikly jako konkretizace věčných a především většinových lidských tužeb o spravedlnosti a rovnosti až v polovině devatenáctého století, kdy se rodil současný systém i režim. První pokus o jeho realizaci byl proveden předčasně a ještě k tomu v nevhodném prostoru. Proto skončil tak, jak skončil, i když to při troše štěstí nebylo nevyhnutelné. Ani další pokus se ještě nemusí podařit. Ale každý další přinese určité nezvratné poznání. Tak jako první realizace komunismu přinesla neprivilegované většině konkrétní důkaz, že může existovat společnostní systém se vzděláním, zdravotní péčí, zaměstnaností, dostačujícím bydlením, lacinými potravinami a hromadnou dopravou pro všechny. A to nikdy v budoucnu nebude odsouzeníhodné.