Na římskokatolické církvi a nejen na ní, mi nejvíc vadí pompéznost jejích rituálů. V prvé řadě honosnost oblečení bohoslužebníků, drahocennost rituálních předmětů a konečně pyšnost celé ceremonie. Vše to má fakticky povýšenecký účel, ukazovat laikům obrovský rozdíl mezi nimi a klérem, ohromovat primitivní věřící lid, až dokonce paralyzovat odbojnost. Mnoho z této nadlidské výjimečnosti zůstává v chování římskokatolického kléru i v mimorituálním životě, ba i v občanském styku s veřejností. Irituje mne rovněž titulování vyšších kleriků od eminence po svatého otce a mimo jiné i název institucí, jako kupříkladu arcibiskupství. I v tomto punktu církevní hodnostáři nerespektují Ježíše s jeho bonmotem o těch, kdo se povyšují. A co si mám potom myslet, když můj občanský vzkaz nejvyšší hlavě římských katolíků u nás byl, asi automaticky, vyhozen z kyberprostoru jako spam, což mi bylo odpovězeno na požadavek sdělení o doručení e-mailu. Obecně neodpovědět na dopis je od jedince i instituce neslušné. Nechovali se tak ani totalitní vládci byrokratiátu KSČ. Vždycky nějak reagovali. I když jen po jednovětém poděkování za názor dopis určitě hodili do koše. Lid nebyl pro ně přece jenom pouhým ideologickým slovem. A o zpětnou vazbu se ve skutečnosti zajímali, i když na první pohled bezohledně celé společnosti diktovali. Církevní hodnostáři tradičně lid považují za plebs, který má pro ně jedinou cenu -, aby na ně dřel a poníženě k nim vzhlížel. Jakýkoliv jiný vztah mezi klérem a veřejností je především v očích nejvyšších hodnostářů nepatřičným projevem luzy. Sumárně si troufám tvrdit, že chování současné nejvyšší honorace římskokatolické církve u nás je projevem lumpenkléru, odvozeno od lumpenproletariátu, což byly osoby, které svým jednáním ohrožovali proletariát. Dominikem Dukou počínaje, je mnohočetný sbor vyšších kněží a jejich výkonných úředníků, ve značně velkém rozsahu škůdcem jejich církve v očích obrovské části veřejnosti.