Nedávno prošla všemi médii zpráva o daňových rájích. Říkalo se v ní, že globální superboháčstvo si do nich už ulilo 21 a možná až 32 bilionů dolarů. První číslo je o kapánek větší, než roční HDP USA a Japonska dohromady. Nejděsivější při tom je, že tato aktiva vlastní pouhých 92 tisíc osob. Kdyby tyto příjmy byly řádně zdaňovány ve svých mateřských zemích, neexistoval by v nich problém nedostatku financí nejen na důchody, zdravotnictví a školství, ale ani na pomoc zemím s hladomory, umírajícími na běžné choroby a nemajícími zdravou pitnou vodu. Přidal jsem si k této zprávě nedávné výroky dvou prominentních „Evropanů“. Nový Francouzský prezident vyhlásil, že zdaní bohaté. Na to okamžitě reagoval premiér Britů, jenž nabídl převážně financiérským světoobčanům, aby se usídlili v jeho státě, kde jsou mnohem nižší daně. Daňové ráje, umožňování nízkého zdanění superboháčů a všechna ta podbízení se globálním investorům počínaje daňovými prázdninami, až po laciné pronájmy průmyslových zón, jsou v mých očích největšími sociálními zločiny první fáze planetizace lidstva. Při tom se jich dopouští „demokraticky“ zvolení politici, otročící bohatcům a cynicky se vysmívajícím občanům, kteří je zvolili.