Celá historie současného lidského druhu homo sapiens sapiens, je civilizací samců, čti mužskou. Nejdelší úsek svého vývoje totiž žilo lidstvo v izolovaných tlupách, jakýchsi velkých rodinách, v nichž se přirozeně vyvinula nadvláda samců nad samicemi a to z jediného důvodu. Samci byli vždycky silnější a svou nadvládu si tedy mohli vynutit. Ženy totiž poměrně v brzkém věku začínaly rodit, takže většina jejich tělesných sil byla odevzdávána plodu, zatímco muži navíc svou sílu stále trénovali lovem a bojem s jinými tlupami. Prazáklad této nadvlády se civilizoval, ba až ritualizoval, a přetrval tak v přijímané podobě až do dnešních dnů. Dneska už je tak složitý, že původní nadvláda mužů se jeví jako jedna z přirozeností člověčenstva. Mužská přirozenost naší civilizace má jeden z dalších neblahých civilizačních důsledků, především pak ta Abendlandská, zakořeněná mimo jiné v judaismu. Z něho vyklíčená západní náboženství lidské pýchy, která tvrdí že Bůh stvořil člověka ku obrazu svému a jako nejmilejšímu stvoření mu dokonce dal vládu nad ostatními tvory, ve své zvrácenosti vypěstovalo v člověčenstvu přesvědčení o člověku jako vrcholu potravinového řetězce, čili nejvyšším predátorovi. Celá naše civilizace je tedy mravně civilizací predátorskou. Není bez zajímavosti, že slovo predátor obecná čeština ještě v šedesátých letech minulého století vůbec neznala a dneska se bez něho neobejde prakticky žádný přírodopisný, ale mnohdy i sociologický dokument. Podvědomě je tak veřejnosti vštěpována morálky dravců.