Dosavadní hospodářsky privilegovaní založili zvyšování svého bohatství na tom, že všichni lidé musí jíst, pít, oblékat se a někde bydlet a někteří z nich si dokonce mohou dovolit dovolenou, náročné aktivity ve volném čase, trochu luxusu či nadbytečné spotřeby. To ovšem zdaleka nestačí pro nejbohatší z bohatých, odborníky nazývané nesouměřitelně bohatými. Ti se pro další bohatnutí rozhodli zkorumpovat politickou moc natolik, aby v jejich prospěch uzákonila privatizaci původně státem pro všechny občany zajišťovaných, tedy většinově na neziskovém principu fungujících služeb, konkrétně všeobecného vzdělání, léčebné péče a penzijního zajištění. Nejlehčeji se daří prosadit privatizaci zdravotní péče. Jednak proto, že velká část lékařů jsou soukromně podnikající osoby, všechny pojišťovny jsou ve skutečnosti privátními právnickými osobami, fabriky vyrábějící léky jsou ze zásady soukromými podnikatelskými subjekty a některé nemocnice jsou již rovněž soukromými klinikami a mnohé alespoň příspěvkovými organizacemi obcí, krajů a jenom výjimečně státu. Prosazované reformy mají podezřele stejný základ, alespoň ve všech zemích Visegradské čtyřky, tedy na Slovensku, v Maďarsku, v Polsku a v České republice. Jejich charakter napovídá, že za nimi stojí americké zdravotní pojišťovny prostřednictvím Americké obchodní komory, případně lidé ze Světové obchodní banky. Reformu obvykle tvoří souhrn 5ti až 7dmi obdobných zákonů, které mají zdravotnictví co nejvíce odstátnit a umožnit v jeho institucích maximální privatizaci. Cílem tzv. „reforem“ je vytvořit podmínky pro to, aby zdravotní péči ovládl pokud možno jeden poskytovatel tzv. „služeb“. Takto zprivatizovaný systém bude fakticky obchodním koncernem, jehož primárním cílem nebude pacienty léčit, a v zájmu farmaceutických firem dokonce už vůbec ne vyléčit, leč produkovat stálý a pokud možno co největší zisk pro své akcionáře. Tato budoucí monopolní superkorporace, spojující farmaceutický průmysl, pojišťovny, nemocnice a pacienty jim udržujících lékařů, své budoucí zisky opírá o primární zkušenost, podnikatelskou filosofii. Jsou si jisti, že naprostá většina lidí je ochotna pro své zdraví a tím více pro zdraví svých dětí, obětovat cokoliv, čti vynaložit všechny své prostředky, ba se i dlouhodobě zadlužit. Lze pro tento způsob chování vymyslet charakterističtější pojmenování než hyenismus?