Dva roky se soudí zaměstnankyně jedné firmy, navíc pokleslého podnikání – kasina, protože považuje za protiprávní své, dokonce okamžité, propuštění. Důvodem k okamžité výpovědi bylo přeřazení z Prostějova do Plzně. Zaměstnankyně je samoživitelkou, která vychovává nezletilého, tehdy devítiletého syna. Spor se jako stížnost dostal až k ÚS. Ten v minulém týdnu rozhodl, že okamžitá výpověď byla oprávněná a tedy je platná. Důvod? Jako argument senátu ÚS posloužilo tvrzení, že v pracovní smlouvě byla pracovištěm označena Česká republika. Amen. Podle takové smlouvy prý může podnikatel svého zaměstnance den ze dne přeložit na jiné pracoviště třeba i stovky kilometrů vzdáleného, bez ohledu na všechno ostatní. Podle mne by mu dokonce snad mohl nařídit, aby každý den v týdnu pracoval na jiném pracovišti, třeba zase ty stovky kilometrů vzdáleném. Že je to absurdní? Možná. Leč nikoliv u nás, jak potvrdila i nejvyšší ideologická, pardon údajně ústavně právní, instituce tohoto státu. Senát Ústavního soudu vedený soudcem Jiřím Muchou zamítl stížnost samoživitelky. Jako nezbytný folklor našeho ÚS se v tříčlenném senátu proti jeho rozhodnutí postavil soudce Jan Musil, který ve svém výroku dokonce zpochybnil celou smluvní praxi našeho pracovního práva. Uvedenou smlouvu charakterizoval jako nerovnoprávnou slovy, cituji: Těžko lze uvěřit tomu, že občan ucházející se o zaměstnání v okrese Prostějov, vyznačujícím se vysokou mírou nezaměstnanosti (u žen 12,5 procenta), se v reálném slova smyslu rozhoduje zcela svobodně,“ konec citace. Musil prý vyjmenovává 19 důvodů, pro které měla být výpověď uznána za neplatnou, leč to je postižené platné asi jako mrtvému zimník. Ovšem dokazuje to jediné. V této zemi stále více spravedlnost, čili právo, odporuje spravedlivosti, čili veřejností pociťovanému smyslu pro nárok, oprávněnost, prostě slušné chování mezi lidmi nerovného postavení. Ano. Náš polistopadový právní řád je v oblasti pracovního práva už naprosto bez pochyby privilegovaností podnikatelů, zaměstnanců a stále více ze zaměstnanců dělá občany nesvobodné, rozhodující se pod nátlakem, jakési novodobé nevolníky, i když ještě ne otroky.